Článek
Ve studii, o níž Novinky informovaly, tvrdíte, že zákaz kanibalismu mohl zaniknout jako evoluční ochrana před nemocemi. Znamená to podle vás, že některé morální normy mají původ v biologii?
Myslím si, že skoro všechny morální normy řeší nějaký problém, kterému organismy čelí. Biologie nebo prostředí, ve kterém se společnost nachází, lidem předkládají různé výzvy a oni je řeší mimo jiné tím, že si nastavují kulturní a společenské normy. U člověka ale nikdy není nic jen biologické. Vždycky jde o interakci mezi přírodními aspekty a kulturou.
Ve studii rozlišujete mezi dlouhodobým kanibalismem a jednorázovým aktem v krajní nouzi, například po letecké havárii. V čem je podle vašeho modelu rozdíl?
Náš model pracuje s tím, koho člověk sní. Když po letecké havárii sníte někoho, kdo sám nikdy lidské maso nejedl, je to relativně bezpečné.
Když ale člověk nemá jinou možnost, je lepší sníst třeba i kanibala vysokého řádu než nejíst nic. Pokud nesníte nic, můžete zemřít určitě. My jen říkáme, že to není dlouhodobě udržitelná praxe. Právě proto podle nás společnost pohlíží na jednorázové případy v extrémních podmínkách jinak než na běžný kanibalismus. Naše morální intuice podle nás odpovídají biologickému riziku, kterému se člověk vystavuje.
Mnoho lidí si řekne, že když se maso dobře uvaří, riziko zmizí. Proč podle vás ani tepelná úprava problém úplně neřeší?
Existuje spousta nemocí, které se mohou přenášet konzumací masa. Neznáme jinou epidemii podobnou kuru, která by byla v historii dobře zdokumentovaná, ale právě proto, že je kanibalismus téměř všude tabu.
Náš model počítá s tím, že se potravním řetězcem mohou přenášet bakterie, viry i další patogeny. Velkou část z nich člověk tepelnou úpravou zničí, ale ne všechny. Proto mluvíme o prionech, které jsou termostabilní, ale také o některých bakteriích, které dokážou přežít vysoké teploty. Nemyslíme si tedy, že tabu vzniklo jen kvůli kuru nebo prionům. V modelu pracujeme s celou skupinou možných patogenů.
Dá se dnes z archeologických nálezů odhadnout, jak rozšířený byl kanibalismus v pravěku?
Celkové trendy se z archeologického záznamu odhadují velmi obtížně. Občas ale nacházíme doklady, že v některé společnosti se kanibalismus po určitou dobu vyskytoval. Pozná se to například podle stop tepelného nebo mechanického zpracování kostí nebo podle stop lidských zubů na kostech.
Vidíme, že se kanibalismus na nějakou dobu objevil, pak zase zmizel. To je v souladu s naším modelem. U člověka může dávat za určitých okolností smysl, že se občas objeví, ale po čase se zase přestane praktikovat, protože dlouhodobě není udržitelný.
Ve studii zmiňujete také epidemii nemoci šílených krav. Jak s vaším výzkumem souvisí?
Tam se řeší prionová nemoc, která se šířila kvůli zkrmování masokostní moučky. Jde přesně o to, co bychom čekali. Jednou by to možná prošlo, ale jakmile se z toho stane dlouhodobá praxe, objeví se problém.
Náš výzkum ukazuje, že jednorázové epizody mohou být teoreticky ještě výhodné, ale nemůže se z nich stát dlouhodobá strategie.
Z vašeho nápadu na aprílový seminář vznikla vědecká studie o kanibalismu. Jak se to mohlo stát?
První impuls přišel od kolegy Michala Misiaka z Vratislavské univerzity. Zabývá se morálkou a jídlem a řešili jsme, proč lidem vadí plýtvání potravinami, ale zároveň nikoho nenapadne využít lidské tělo jako zdroj potravy. Napadlo nás, že za tím mohou být infekce.
Ukázalo se, že takový model nikdo nevytvořil. Řekli jsme si, že to zkusíme připravit pro aprílový seminář. Měli jsme dokonce žertovnou aplikaci, do které člověk zadával různé parametry a ona mu měla poradit, jestli je bezpečné mrtvolu sníst. Vedle toho jsme ale vytvořili také obecnější model Diet Decider, jenž umožňuje zkoumat, za jakých podmínek společnosti zařazují do jídelníčku různé zdroje potravy.
