Kanibalismus v pravěku: Od boje o přežití k brutálnímu vyhlazení nepřítele

Kanibalistický akt byl doložený například ve španělské jeskyni El Mirador v Sierra de Atapuerca. V nově publikované studii autoři popisují nález s jasnými znaky lidského zpracování, například řezy po sloupání kůže, perforace k získání morku, otlaky od lidského nahřátí či dokonce lidské stopy zubů.

Radiokarbonové datování umisťuje tento tragický čin do období před 5709 až 5573 lety, tedy na samý závěr neolitického osídlení jeskyně, jak vyplývá ze studie nedávno zveřejněné v odborném časopise Scientific Reports.

Analýza izotopů stroncia potvrdila, že všemi oběťmi byli místní obyvatelé, což nasvědčuje tomu, že šlo o akt násilí mezi komunitami ve stejné oblasti, nikoli o cizince.

„Nešlo o pohřební obřad ani o zoufalou reakci na hladomor,“ uvedl podle serveru Live Science spoluautor studie Francesc Marginedas z Katalánského institutu pro lidskou paleoekologii a sociální evoluci (IPHES) a Univerzity Rovira i Virgili ve Španělsku.

„Vše nasvědčuje tomu, že šlo o prudký výbuch násilí, který se odehrál v krátkém časovém úseku, pravděpodobně v rámci střetu mezi sousedními zemědělskými komunitami,“ dodal.

Zřejmé je, že tento případ dává lidské historii nový, znepokojivý rozměr. Ukazuje, že neolit (neboli mladší doba kamenná) nebyl jen obdobím hledání lepšího života, rozvoje zemědělství a sociálního řádu, ale také časem extrémních konfliktů mezi sousedními komunitami.

Již v době bronzové zde došlo k obdobným činům. To dokládá, že šlo o teritorium, kde se extrémní násilí s kanibalismem přelévalo napříč generacemi. Tyto případy ukazují, že násilí a smrt se v lidských dějinách projevovaly v různých formách.

V pravěku mohl být kanibalismus prostředkem přežití, symbolem moci nebo prostým vyústěním nenávisti.

Archeologické nálezy nám však připomínají, že příběh lidstva je kromě spolupráce a tvořivosti také dějinami neuvěřitelné brutality.

Zatímco v pravěku šlo často o přežití nebo mocenské akty, archeologie dokáže odhalit i zcela odlišné kapitoly minulosti, kde smrt nebyla spojena s násilím, ale s péčí a vírou.

Právě takovým příkladem je nedávný objev v anglickém Cookhamu, kde archeologové odkryli vzácné anglosaské pohřebiště z 8. a 9. století našeho letopočtu (tedy ve středověku), nacházející se vedle někdejšího kláštera, který vedla anglická královna Cynethryth, vdova po slavném králi Offovi.

V hrobech chybí pohanské artefakty a všechny jsou orientovány východ–západ, což odpovídá raně křesťanským zvykům. Zajímavé je, že kostry z této malé venkovské komunity vykazují překvapivě vysoký výskyt agresivních nádorů — až 11 procent pohřbených.

Tento neobvykle vysoký podíl nádorů vede vědce k hypotéze, že klášter mohl fungovat jako centrum péče, kam byli nemocní přiváženi z širokého okolí, možná i po řece Temži, která teče jen pár desítek metrů od naleziště.

Jak upozornila agentura AP, kromě pohřebiště byly odkryty zbytky mlýna, vodního kanálu a cenných kovových ozdob, což dokládá vysoký status klášterní komunity.

Historické záznamy potvrzují, že šlo o královský klášter, a archeologové oceňují, že na rozdíl od většiny anglosaských sídlišť nebyl tento areál později zastavěn, takže se jeho stopy zachovaly mimořádně dobře.

Podle odborníků nás tato lokalita přibližuje nejen každodennímu životu, ale i péči o nemocné v raném středověku a otevírá nové otázky o zdravotním stavu a mobilitě obyvatel tehdejší Anglie.