Jako z Nekonečného příběhu. Český vědec popsal nový druh pravěké želvy

Pozůstatky želvího krunýře, jehož odhadovaná délka byla přibližně 50 centimetrů, náleží příbuznému druhu dnes žijící želvy mohutné. Ta je čtvrtým největším druhem želvy na světě a zároveň největším v Asii.

Doposud neznámý a již neexistující druh byl pojmenován Manouria morla, na počest obří želvy jménem Morla z románu Nekonečný příběh Michaela Endeho, která je známá též jako Morlor díky českému dabingu stejnojmenného filmu.

V současnosti žijící želva mohutná či její příbuzná želva dlaždicová téměř nemá známé zkamenělé pravěké předky.

„Nečekali jsme, že tyto želvy budou mít příbuzné v Evropě, natož v Česku. Výzkum ukazuje, že želvy blízké rodu Manouria se pravděpodobně vyvinuly v Evropě a až poté se rozšířily do Asie, kde přežívají do dnešních dnů,“ konstatoval Chroust.

Zjištění mění představy o evoluci těchto želv. Oproti jiným suchozemským želvám jedí hlívovité houby a rády tráví čas blízko vody.

„V Evropě tyto velké suchozemské želvy vyhynuly z důvodu klimatických změn, pravděpodobně kvůli ochlazení na konci miocénu (oddělení mladšího terciéru neboli třetihor – pozn. red.),“ dodal.

Krunýř želvy nalezli vědci v lokalitě Ahníkov v západní části Mostecké pánve. Oblast Ahníkov podle výzkumníků značně připomíná takzvané Bažiny smutku ze zmíněného příběhu.

„Námi popsaná želva pochází z prastaré skupiny suchozemských želv. Zároveň je nejstarším popsaným druhem tohoto rodu. Ta podobnost rekonstrukce lokality Ahníkov s Bažinami smutku je nezaměnitelná a při výběru jména jsme nemohli volit jinak,“ řekl Chroust.

Na výzkumu a výsledné studii, publikované v pátek 3. října v odborném časopise Swiss Journal of Palaeontology, spolupracovali s Chroustem rovněž polský paleontolog Tomasz Szczygielski a jejich katalánský kolega Ángel H. Luján.