Dříve neřešitelné případy epilepsie dnes lékaři zvládají. I díky algoritmům

Počítačové algoritmy dokážou chirurgům významně usnadnit práci, když ze snímků například změří tloušťku kosti nebo určí, kde přesně se nachází mozková kůra. Momentálně Janča a jeho kolegové připravují publikaci, v níž shrnou práci za posledních deset let.

„Výrazně se zmenšují odoperované oblasti mozku. To znamená, že léčba je cílenější, přesnější, při zachování stejné úspěšnosti. Záměrem je, aby pacient po operaci už neměl záchvaty,“ objasnil Janča.

„Dnes jsou naše týmy schopné operovat pacienty, na které by si dříve vůbec netroufly,“ dodal vědec, který se tématu věnuje už třináct let.

Je součástí konsorcia EpiRec, které se zabývá epilepsií od základního výzkumu, kdy se dělají pokusy na buňkách, až po práci s pacientem.

„V tomto projektu se spojují čtyři instituce: Fyziologický ústav Akademie věd, ČVUT, 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol. Dohromady je nás zhruba osmdesát,“ sdělil Janča.

V Motole se zmíněné moderní technologie používají jak v diagnostice, tak k léčbě epilepsie. Tým na ČVUT je pouze pětičlenný, hraje ovšem klíčovou roli.

Jeho práce začíná určením „podezřelé“ oblasti v mozku, která by mohla záchvaty vyvolávat. Vědci vyvinuli algoritmy, které jsou schopné zostřit snímky z vyšetření a samy upozornit na abnormální části mozku.

Výzkumníci následně tvoří trojrozměrný model mozku. Chirurg díky tomu přesně vidí, kam bude pacientovi zavádět elektrody, které pak monitorují aktivitu v mozku.

„Zavádějí se přes návrty v lebce. Algoritmus dokáže přesně změřit nejen tloušťku kosti, ale třeba i úhel mezi elektrodou a povrchem lebky. Chirurg tak dopředu ví, jak náročné bude vrtání,“ popsal odborník.

Počítačové programy se zapojují také do následného měření mozkové aktivity. „Dokážou najít souvislosti mezi jednotlivými částmi mozku, jak mezi sebou komunikují, a zjistit, kudy se šíří epileptický záchvat. Tím pomáhají zkušenému neurologovi,“ přiblížil Janča.

Při samotném zákroku, kdy se odebírá část mozku, pak musí operatéři postupovat obzvlášť opatrně, aby nezasáhli centra řeči nebo pohybu.

„Pomáhali jsme vyvinout metodu, kdy se na sále stimuluje mozková kůra pacienta, tím se způsobuje záškub svalů. Když se chirurg při operaci přiblíží této mozkové oblasti, poznáme to podle chování svalu. Operatér se zastaví, jinak by mohlo u pacienta dojít například k ochrnutí končetiny,“ vysvětlil vědec.

Janča spolu s kolegy také upravil dané stimuly, aby je bylo možné použít u dětí.

„Dříve to bylo tak, že u poloviny dětí se odpovědi ve svalech nedostavily. Nechci říct, že chirurg operoval naslepo, ale neměl takovou jistotu. Mohlo se proto stát, že operaci provedl v nedostatečném rozsahu, takže dětský pacient měl i po ní epileptické záchvaty. Nebo naopak mohl být příliš radikální, a ovlivnil tím hybnost končetiny,“ popsal výzkumník, jenž se v podpůrné roli účastní i samotných operací.

Za zmíněných třináct let výzkumu tyto moderní metody vyzkoušelo zhruba 150 pacientů s nejvážnějšími formami epilepsie, vedle českých to byli i ti ze Slovenska či Slovinska. Své cenné zkušenosti sdílejí čeští vědci i se zahraničními univerzitami, naposledy s univerzitou v belgickém Gentu.