Článek
Vědci sledovali pět skupin hmyzu na jedenácti lokalitách v Česku s celoroční pastvou velkých kopytníků. „Zajímalo nás, zda návrat velkých býložravců dokáže alespoň částečně nahradit procesy, které v krajině chybí od vymizení megafauny,“ říká autor studie Martin Konvička z Biologického centra AV ČR.
Klíčovým zjištěním studie je, že vlivem návratu velkých kopytníků do krajiny se zásadně mění druhové složení hmyzu. Přibývají především druhy, které jsou menší a méně pohyblivé, mají specializovanější nároky na prostředí, využívají nízké byliny a dokážou přežít v prostředí pravidelně narušovaném pastvou.
Exmoorský pony v lokalitě Josefovské louky
„Velcí býložravci vytvářejí pestrou mozaiku prostředí od spasených ploch po narušenou půdu. A právě tato různorodost je pro mnoho druhů hmyzu klíčová,“ vysvětluje Martin Konvička.
Zmínil, že výzkum se uskutečnil v lokalitách, které vznikly díky organizaci Česká krajina. Právě tato organizace sehrála klíčovou roli v tom, že se do Česka vrátili velcí kopytníci a vytvořila tak mimořádné podmínky pro výzkum jejich vlivu na přírodu.
Vědci tak mohli porovnávat pastviny s přítomností divokých býložravců – exmoorských koní, praturů a zubrů – s okolními plochami bez pastvy. Ukázalo se, že na pasených lokalitách přibylo druhů i jedinců včel a vos a výrazně také vzrostly počty kobylek a sarančat.
U ostatních skupin, mezi něž patřili denní a noční motýli či mravenci, se celková druhová bohatost výrazně nelišila.
„Efekt nebyl u všech skupin stejný, ale důležité je, že jsme nepozorovali negativní dopady velkých zvířat na žádnou z nich,“ konstatoval entomolog Jan Walter.
Pratur v Milovicích
Návrat podmínek, na které je hmyz zvyklý
Většina dnešních druhů hmyzu se vyvinula v době, kdy evropskou krajinu obývala a formovala početná megafauna, tedy velcí býložravci od praturů, zubrů až po mamuty. Hmyz je přitom silně závislý na struktuře prostředí a v důsledku změn v krajině patří mezi nejrychleji ubývající skupiny organismů.
Poté, co člověk megafaunu vybil, nahradilo její působení tradiční hospodaření, které zahrnovalo stálou přítomnost skotu, koní a dalších zvířat v krajině. Moderní intenzivní zemědělství a lesnictví však tyto podmínky odstranilo.