Článek
AMOC je jednou z hlavních součástí globálního systému oceánských proudů. Do severního Atlantiku přivádí teplou a slanou vodu z tropů, čímž udržuje klima v Evropě výrazně mírnější než v jiných oblastech ve stejné zeměpisné šířce.
Podle vědců může jeho slábnutí souviset s přísunem sladké vody z tajícího grónského ledovce. Ta snižuje slanost a hustotu vody, což narušuje proudění. Některé studie proto varují, že by se systém mohl přiblížit bodu zlomu, po jehož překročení by hrozil jeho kolaps s výraznými dopady na globální klima.
Vědecká komunita se však zatím neshoduje, jak velké toto riziko skutečně je. Některé analýzy naznačují, že AMOC od roku 1950 oslabil asi o 15 % a v budoucnu by mohl výrazně zeslábnout nebo se úplně zastavit. Dosavadní závěry ale vycházely hlavně z nepřímých dat nebo modelových simulací.
První přímé důkazy
Nová studie týmu vědců z USA, Kanady a Velké Británie přináší dosud nejucelenější přímá měření změn AMOC. Využívá data z bójí rozmístěných v severním Atlantiku, které od počátku tisíciletí sledují teplotu, slanost i rychlost proudění.
Nahoře v mapě je poloha profilů instalovaných bojí v Atlantiku. Dole v grafech je výsledek jejich měření, který ukazuje narůstající trend slábnutí AMOC.
Měření z několika míst napříč Atlantikem naznačují konzistentní trend slábnutí cirkulace. Data ukazují, že transport vody spojený s AMOC klesá zhruba o 90 tisíc metrů krychlových za sekundu ročně. Jen mezi lety 2004 a 2023 tak systém oslabil přibližně o 10 %, a to tedy rychleji, než naznačovala dřívější pozorování.
„Jde o dosud nejucelenější obraz toho, že AMOC slábne napříč různými zeměpisnými šířkami, jak modely už dlouho ukazují,“ uvedl René van Westen z Utrechtské univerzity, který se na nové studii nepodílel.
Co by znamenal kolaps?
Jeho loňská modelová studie naznačuje, že případný kolaps AMOC by měl výrazné dopady na klima, zejména v Evropě. Kontinent by se celkově ochladil, nejvíce v severozápadní části.
Výrazné změny by se projevily především v zimě, mimo jiné kvůli rozšíření mořského ledu v Atlantiku více na jih. Například v Norsku by podle simulací mohla průměrná zimní teplota klesnout až o 10 °C. Letní teploty by však zůstaly relativně vysoké, což by vedlo k větším sezónním kontrastům.
V případě kolapsu AMOC by došlo k výraznému oteplení na jižní polokouli a k ochlazení částí severní polokoule, zejména v oblasti severního Atlantiku.
Dopady by ale nebyly omezeny jen na severní polokouli, což potvrzuje i další nedávná studie. Zatímco severní Atlantik by se ochlazoval, na jižní polokouli by naopak docházelo k dalšímu oteplování. V některých oblastech Antarktidy by teploty mohly vzrůst až o 6 °C.
Podle vědců by se teplo, které dnes cirkulace odvádí na sever, začalo hromadit na jihu. Zároveň by se mohl změnit i koloběh uhlíku, přičemž Jižní oceán by se z významného úložiště oxidu uhličitého mohl stát jeho zdrojem, což by oteplování dále urychlilo.
Podle oceánografa Stefana Rahmstorfa z Postupimského institutu představují nová měření „kanárka v uhelném dole“. Jedná se o metaforu včasného varování před skrytým nebezpečím. V minulosti horníci brali kanárky do dolů a když pták přestal zpívat nebo uhynul kvůli jedovatým plynům, byl to signál, že hrozí nebezpečí i lidem.
Nová měření podle něj naznačují, že se AMOC může přibližovat k bodu zlomu. Další výzkum této dosud méně probádané oblasti, i vzhledem k případným následkům, proto považují vědci za zásadní.
