Astronomové pozorovali výtrysky plynu na kometě blížící se k Zemi, v průměru má 140 kilometrů

Svého největšího přiblížení ke Slunci dosáhne kometa kolem 29. ledna 2031. Zajímavé také je, že astronomové nyní detekovali pomocí chilské soustavy 66 propojených radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) významnou molekulární aktivitu: velké výrony oxidu uhelnatého tryskajícího z jejího povrchu. Výzkum byl publikován v odborném časopise The Astrophysical Journal Letters.

„Tato měření nám umožňují nahlédnout do toho, jak tento obrovský ledový svět funguje,“ řekl podle serveru Science Alert astrochemik Nathan Roth z American University a NASA Goddard Space Flight Center. „Pozorujeme explozivní vzorce odchodu plynů, což vyvolává nové otázky o tom, jak se bude tato kometa vyvíjet, když bude pokračovat dál ve své cestě dovnitř Sluneční soustavy.“

Soustava ALMA pozorovala kometu Bernardinelli-Bernstein ve dnech 8. a 17. března 2024, krátce poté, co došlo k jejímu náhlému zjasnění. První pozorovací den přitom ukázal větší aktivitu než druhý, protože to už se kometa vracela zpět ke svému předchozímu „normálu“.

Loni 8. března ALMA zaznamenala dvojici výtrysků pocházejících z jádra komety – přesněji z jejího pevného ledového jádra. Spektrometrické metody odhalily, že výtrysky byly většinou tvořeny oxidem uhelnatým. Členové týmu také detekovali zárodek tzv. komy, což je jakási „miniatmosféra“ z prachu a plynu, která obklopuje komety a někdy posléze vytváří i jejich ohony. To naznačuje, že se její povrch začíná zahřívat a sublimovat vlivem slunečního záření.

Při pozorování 17. března 2024 však byl na kometě pozorován jen jeden výtrysk, i když členové týmu spekulují, že nějaký další se mohl nacházet na straně komety právě odvrácené od Země. Také již nebyly zaznamenány žádné známky komy.

Ačkoli některá předchozí pozorování (např. uskutečněná pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu) zaznamenala náznaky komy již dříve, tato dvě poprvé detekovala výtrysky plynu vycházející z komety Bernardinelli-Bernstein. Ještě působivější je, že byly spatřeny tak daleko od Slunce – v té době se kometa nacházela zhruba „pod úrovní“ oběžné dráhy Uranu, v asi 16krát větší vzdálenosti od Slunce, než v jaké obíhá kolem Slunce naše Země.

Různé předchozí odhady uváděly velikost jádra komety Bernardinelli-Bernstein zhruba kolem 120-137 kilometrů. To z ní činí největší dosud známou kometu, která k nám přichází z obrovské bubliny ledových objektů obklopující vnější Sluneční soustavu, známé jako Oortův oblak. To je více než dvojnásobek odhadované velikosti předchozího držitele rekordu v této kategorii, komety Hale-Bopp.

Podle astronomů k nám kometa cestuje ze vzdáleného Oortova oblaku po dobu více než jeden milion let. Celý jeden její oběh kolem Slunce na eliptické dráze přitom trvá ještě déle – asi tři miliony let.

Dráha komety je silně nakloněna k ekliptice s inklinací přibližně 95,4°. Parametry její dráhy se navíc po průchodu perihéliem (přísluním, bodem dráhy s minimální vzdáleností od Slunce) mohou poněkud změnit.

To však neznamená, že se jedná o největší známou kometu vůbec. Tato čest patří objektu 95P/Chiron, což je hybrid klasifikovaný jako planetka (asteroid) i jako kometa zároveň. Ten by mohl mít v průměru i více než 210 kilometrů. Chiron naštěstí necestuje chaoticky dovnitř a ven ze Sluneční soustavy, ale drží se na stabilní oběžné dráze kolem Slunce ležící mezi drahami Saturnu a Uranu.

Jak se bude kometa Bernardinelli-Bernstein přibližovat ke Slunci, bude lépe pozorovatelná a také díky rostoucí teplotě jasnější i aktivnější, astronomové budou bezpochyby pokračovat v jejím studiu během řady dalších let. Kometa by nám mohla předvést docela velkolepou „show“, i když k jejímu pozorování budeme potřebovat větší dalekohled (s průměrem objektivu 20 cm pro vizuální pozorování a asi 10 cm pro pozorování fotografická).

Bohužel se nedostane tak blízko ke Slunci, aby byla viditelná ze Země pouhým okem. Jedním z důvodů je i fakt, že její povrch odráží okem viditelné světlo jen velmi málo, je dokonce „tmavší než uhlí“.