Archeologové odkryli na Přerovsku pravěké studny. Našli i doklady o osídlení z doby Sámovy říše

Záchranný archeologický výzkum probíhal od loňského září na ploše dlouhé přibližně 200 metrů v souvislosti s modernizací železniční tratě Kojetín–Přerov o celkové délce 16 kilometrů. Pokračovat bude i dál souběžně se stavebními pracemi.

„Celkem jsme na úseku nalezli přes 1200 archeologických objektů. Mezi nejčastější nálezy na lokalitě patří sídlištní objekty z doby římské a přelomu starší a mladší doby železné. Zachytili jsme také velké množství kůlových a sloupových jamek, které představují pozůstatky po základových konstrukcích nadzemních staveb,“ uvedl vedoucí výzkumu Vít Záhorák z ACO.

K nejmladším nálezům patří doklady slovanského osídlení ze 7. století našeho letopočtu, tedy zhruba z období Sámovy říše, zatímco nejstarší sídlištní objekty pocházejí z eneolitu neboli pozdní doby kamenné a jsou datovány přibližně do období kolem roku 4000 před naším letopočtem.

Na závěr výzkumu odborníci identifikovali dvě studny a pozůstatky další, zatím blíže neurčené dřevěné konstrukce. „Studna se srubovou konstrukcí pravděpodobně pochází z halštatského až časně laténského období (7. až 1. stol. př. n. l. – pozn. red.). Dataci jsme určili na základě kusů leštěné keramiky nalezených uvnitř studny,“ konstatoval archeolog.

Studna měla čtvercový půdorys a byla vybudována z masivních dřevěných prken o délce přibližně 1,2 metru, uložených v jílovitém podloží. V blízkosti této studny odborníci odkryli druhou, menší studnu kruhového tvaru, která vznikla vydlabáním jednoho kmene stromu. Její stáří zatím nelze určit.

Výplň obou studní experti během výzkumu odebírali systematicky po vrstvách a následně je převezli k laboratornímu proplavování. „Současně jsme odebrali vzorky ze sloupců výplně i z profilů objektů, které umožní provedení přírodovědných, environmentálních a paleoekologických analýz. Ty mohou přinést informace o tehdejším přírodním prostředí,“ doplnil Záhorák.

Dřevěné konstrukce i odebrané vzorky archeologové převezli do laboratoří v Olomouci, kde je odborníci budou zpracovávat a analyzovat, aby zpřesnili časové zařazení vodohospodářských objektů.

„Největší počet nálezů na výzkumné ploše pochází z doby římské a doby železné, převážně se jedná o sídlištní objekty. Archeologové identifikovali deset polozemnic z přelomu starší a mladší doby železné, které se od pozdějších germánských zahloubených chat liší především nepravidelnou vnitřní konstrukcí,“ informovala mluvčí ACO Nikola Jandová.

Z doby římské archeologové odkryli celkem pět germánských zahloubených chat. „Nejvýraznější rozdíl mezi stavbami z doby železné a z doby římské spočívá v jejich vnitřní konstrukci. Germánské zemnice si lidé stavěli s pravidelným šestiúhelníkovým půdorysem a se šesti nosnými kůly, které nesly střešní konstrukci. Mezi kůly proplétali proutí vymazané hlínou. Délka jedné strany stavby činila přibližně čtyři metry,“ uvedla mluvčí.

Součástí sídlišť z obou období byly také zásobní jámy, které lidé využívali jako sklípky k uchovávání potravin a po ztrátě jejich původní funkce je později používali jako odpadní jámy. Ze zahloubených objektů odborníci odebrali vzorky pro přírodovědné analýzy, které pomohou rekonstruovat přírodní prostředí v době osídlení a upřesnit vztahy mezi jednotlivými objekty a jejich funkcemi.