Článek
Narodila se 4. dubna 1951 v Praze a jako dítě vyrůstala s matkou a starším bratrem. Bavila ji nejen hra na kytaru, ale také gymnastika. Po základní devítileté škole začala studovat střední zdravotní školu, ale nedokončila ji.
Zpívat před publikem začala v osmnácti. V talentové soutěži v pražské a dnes už neexitující kavárně Valdek se s písní Massachussetts z repertoáru skupiny Bee Gees, kterou u nás proslavil Václav Neckář, dostala mezi trojici nejlepších. Když pak dostala nabídku k zahraničnímu angažmá u kapely The Lovely Sextet, neváhala ani minutu a následující tři roky sbírala zkušenosti v západoevropských zábavních podnicích.
Po návratu v září 1971 se stala členkou skupiny Miloslava Šimka v pražském divadle Semafor. Na deskách debutovala o rok později s písničkou Sopka, o které kritik Jiří Černý napsal: „Svou gramofonovou premiéru absolvovala s úspěchem Jana Robbová ze Semaforu. Zejména ve Fornerově a Poštulkově Sopce svítí rozsahem, útočností i celkovou kultivovaností. V nebezpečně se rozšiřujícím hlasovým zpohodlněním mnohých našich hvězd i hvězdiček je pro Robbovou největší šance. Chtě nechtě si při ní vzpomenete na začátky Evy Pilarové a Heleny Blehárové.”
Zájem o spolupráci s mladou zpěvačkou, která cítila rock a blues, projevil i Karel Gott, který s ní natočil v roce 1972 na své album duet Toulky. K další spolupráci ale nedošlo, protože Jana Robbová prošvihla dvě schůzky a "slavík" se už potom neozval.
Mimořádně úspěšný byl pro ni rok 1973, kdy vystoupila na festivalu Děčínská kotva a s písničkou Strašáček vyzpívala nejen zlatou kotvu, ale i cenu publika. K úspěšným kapitolám její kariéry patřila spolupráce s Václavem Neckářem a skupinou Bacily (s níž natočila i skvělou nahrávku Co je to láska), ale to už se potýkala s problémy, které způsoboval alkohol. I když byla vynikající zpěvačkou, stala se nevyzpytatelnou a nespolehlivou, čímž postupně pohřbívala talent i pověst.
Dvakrát se podrobila protialkoholní léčbě, ale bez většího úspěchu. Když měla například točit album, nepřišla na zaplacené nahrávací frekvence a z desky sešlo. Opět prošvihla další šanci.
Nepovedlo se jí sladit soukromý život s profesionálním muzikantským. Štěstí neměla ani manažera nebo kapelníka, který by ji dokázal umělecky kočírovat. Zatímco v první polovině 70. let se vyšvihla v anketě Zlatý slavík až do první pětice nejžádanějších zpěvaček, postupně upadala v zapomnění. V první polovině 80. let koncertovala s kapelami Orient a Centrum, ale i ji postihly zákazy. Údajně někomu vadily "zápaďácké manýry a anglicky zpívané písničky". Poslední koncert měla v roce 1985.
Dvakrát rozvedená zpěvačka špatně nesla i svá dvě mimoděložní těhotenství a později i fakt, že nemůže mít děti, po kterých velmi toužila. Poslední léta svého života pracovala jako servírka, ale hlavně se potýkala s vážnými zdravotními problémy. Zemřela na rakovinu jícnu 4. srpna 1996, bylo jí pětačtyřicet let.