Článek
Výstava Zatopené kulturní a přírodní dědictví jižní Moravy je jedním z hlavních výstupů projektu NAKI Ministerstva kultury a je k vidění v Brně v Moravském zemském archivu do konce června. Následně bude přemístěna do Prahy na Ministerstvo životního prostředí.
Cílem projektu bylo zhodnocení komplexu změn stavu společnosti, kultury, krajiny, vodních toků, vodních ploch a jejich využívání, biotopů a dalších složek utvářejících kulturní a přírodní dědictví jižní Moravy, před a po zatopení velkých území vodami přehradních nádrží Vranov, Brno a soustavy nádrží Nové Mlýny.
Ve všech lokalitách došlo k zatopení osídlených oblastí, včetně obcí Mušov, Bítov a Kníničky. Realizace projektu spočívala v trpělivém pátrání, nacházení a shromažďování rozsáhlé sady různorodých materiálů, které byly podrobeny detailnímu studiu, odbornému zpracování a zařazení do společné databáze (zatopene-dedictvi.eu), s cílem umožnit budoucím generacím nahlédnout do historie skryté pod hladinami studovaných nádrží.
V zatopených oblastech byla zmapována archeologická naleziště, zejména v oblasti Novomlýnských nádrží. Historie obcí Mušov, Bítov a Kníničky byla s pomocí archivních pramenů popsána od poloviny 15. století do novověku, kdy došlo k jejich zániku. Obce Kníničky a Bítov byly znovu vystavěny nedaleko od původních. V období extrémně nízké hladiny vody v nádržích lze dodnes najít jejich pozůstatky.
Obec Mušov zcela zanikla, její obyvatelé byli přesunuti do blízkých vesnic, zejména do Pasohlávek. Z bývalé obce zbyl jen kostel Sv. Leonarda ve střední Novomlýnské nádrži. Studium historických pramenů vedlo k hypotéze o možné existenci přístavu římských říčních lodí poblíž Mušova v období vlády Marca Aurelia.
Přírodovědci studovali změny zatopených oblastí, vedoucí k zániku mnoha původních vodních biotopů a změnám zastoupení živočichů a rostlin. Na příkladu vodních bezobratlých jsou ukázány reakce na zatopení území vodou s přihlédnutím ke schopnosti adaptace na nové podmínky. Některé druhy byly výstavbou nádrží zcela vytlačeny z původních míst i širšího okolí, některé druhy byly vytlačeny do zbytků přirozených habitatů v blízkém okolí, jiné své biotopy neopustily a některé druhy, osídlily nové biotopy až po výstavbě nádrží.
Podobně je to i se společenstvy vodních a bažinných rostlin. S odlišným charakterem vodních procesů v nádržích ve srovnání s toky, ale i se změnou zdrojů znečištění v průběhu let souvisí změny v kvalitě vody. Zatopením území se viditelně mění ráz krajiny a její využívání. Tato problematika, zpracovaná krajinnými ekology, je v údolí řeky Dyje zobrazena v kontrastu s díly malířů krajinářů.
K určení změn využití krajiny od roku 1836 do současnosti byly využity historické mapové podklady. Nejvýrazněji se změna projevila v úbytku trvalých travních porostů, lužních lesů v oblasti VD Nové Mlýny a zvýšením podílu rekreačních ploch.
