Článek
Nejvýznamnější zámky na Loiře, nádherné stavby začleněné do přírodního prostředí, uchvacují svou monumentálností, architekturou i příjemnými parky nebo zahradami a jsou právem považovány za architektonické klenoty Francie.
Je těžké vybrat z mnoha desítek přepychových sídel, která vyprávějí tajemné příběhy spjaté s veřejnými i pečlivě ukrývanými dějinami Francie, jedno - každý ze zámků v sobě ukrývá něco sobě specifického, co zcela jistě stojí za poznání. Vydáte-li se tedy do této oblasti, nezapomeňte se ale určitě zastavit 15 km západně od Tours, kde naleznete Villandry, poslední z velkých zámků postavených v údolí Loiry během období renesance.
Je slavný díky své zelinářské zahradě, která se rozkládá na ploše 12 500 m² a je složena z devíti oddělení, z nichž každé je rozděleno na záhony s vlastním geometrickým vzorem složeným z jiného druhu zeleniny a květin.
Zámek Villandry byl postaven v roce 1532 pro Jeana le Bretona, který byl nejdříve vyslancem v Itálii a později ministrem financí krále Františka I. V jeho rodině zůstal zámek až do roku 1754 a pak se stal vlastnictvím markýze de Castellane, králova velvyslance, pocházejícího z velmi známé aristokratické rodiny z Provence. Ten předělal interiéry, aby lépe vyhovovaly dobovým nárokům na komfort.
V roce 1906 koupil Villandry Joachim Carvallo, pradědeček současného majitele společně se svou ženou Annou Colemanovou a zahájil rekonstrukční práce - zámku se naprosto oddal.
Carvallo také v roce 1924 založil "Demeure Histotorique", což byla první asociace lidí, kteří vlastní zámky historické hodnoty. Byl průkopníkem v otvírání a zpřístupňování historických budov veřejnosti.
Vraťme se však zpět k zahradám, které jsou u zámku Villandry na Loiře takové, jak se právě na šlechtické sídlo sluší. Precizní geometrické tvary, vše sestřiženo přesně na milimetry. Něčím se ale liší. Místo růží nebo lilií rostou na úhledně upravených záhonech fazole, květák nebo hlávkové zelí.
Původ zdejší zeleninové zahrady sahá až do doby středověku. Tenkrát mniši ve svých klášterech rádi sázeli zeleninu v různých geometrických útvarech, a tak i tady jsou vytvořeny v záhonech četné kříže, které nám mnišský původ zahrad připomínají. A aby byly zahrady ještě veselejší, tak do nich mniši přidali růžové keře, které jsou vysázeny symetricky a podle staré tradice symbolizují mnicha, který právě ryje svůj zeleninový záhon.
Každý rok je zahrada osázena dvakrát, jednou na jaře a podruhé v létě. Je zde pěstováno na 40 zeleninových druhů s tím, že jejich rozmístění se při každém sázení mění. Zahrada je proto neustále originální a vždy se dbá na soulad barev a tvarů.
Po prohlídce této části stačí vystoupat po několika schodech a ocitnete se v zahradě okrasné. Jedna její část, Amorova, sloužila pro zamilované, čemuž odpovídají i tvary keřů: vějíře znamenaly lásku cizoložnou, srdce něžnou, dýky tragickou. Jiné keře připomínají tvarem hudební nástroje.
V třetím patře zahrad najdeme zahradu vodní, jejíž dominantou je jezírko, a nechybí zde ani labyrint z habrového porostu - věřím, že se v něm neztratíte a až se Villander nabažíte, vyrazíte za dalšími skvosty v údolí řeky Loiry.
