Článek
Chaltuu je druhým buvolcem, který letos ve zlínské zahradě přišel na svět. "Odchovy buvolců běločelých jsou příjemnou událostí a bezesporu i oceněním celoroční práce chovatelů, kteří mají právě tyto zdánlivě křehké kopytníky na starosti," uvedl kurátor Pavel Shromáždil.
Venkovní výběh s mláďaty dodává celé skupině naprosto jiný ráz. V současné době tvoří chovné stádo spolu se samcem Frankem samice Delfi, Sofie a již zmíněná Twiggy. V roce 2011 se narodili dva samečci, letošním prvním mládětem v zoo vůbec byl rovněž sameček buvolce Loki. Buvolci běločelí sdílejí ve zlínské zoo výběh se zebrami bezhřívými, žirafami Rothschildovymi, prasaty savanovými a nosorožci tuponosými.
Buvolec běločelý
Od ostatních antilop jsou buvolci rozeznatelní na první pohled. Jsou to poměrně velká zvířata s protáhlými hlavami, zakroucenými rohy a červenohnědou srstí. Pro jejich postavu je typický dozadu svažující se hřbet. Vysoko zdvižená, neobyčejně dlouhá hlava umožňuje dobrý rozhled a svědčí o vynikajících čichových schopnostech buvolců. Se svými svažujícími se zády vypadají buvolci na první pohled méně elegantně než jiné antilopy, ale tento dojem ihned zmizí, jakmile je uvidíme v pohybu. Většina buvolců chodí mimochodným krokem.
Buvolec běločelý je nejmenším a nejjižněji žijícím druh buvolce. Obývá rozlehlá travnatá území a řídké světlé porosty stromů a keřů. Buvolec je typickým přežvýkavcem, v jeho jídelníčku je zastoupena výhradně rostlinná potrava. Je poddruhem buvolce pestrého, ve volné přírodě už nežije, ale vyhubení mu nehrozí. Početná stáda totiž obývají národní parky i farmy, kde nemusejí čelit nebezpečí, že budou ulovena pytláky.