Hlavní obsah

Ve výstavní síni je model sklářské pece ve skutečné velikosti

13. 5. 2014, 8:50
Novinky, Vladimíra Krejčí

Model pánvové pece ve skutečné velikosti láká návštěvníky do Vlastivědného muzea v Šumperku na výstavu Sklo, příběh pátý z cyklu Člověk tvůrce. Autoři v ní mapují historii produkce křehké krásy na severní Moravě a přibližují technologii výroby. Výstavu připravili ve spolupráci s bývalými skláři.

Foto: Vlastivědné muzeum Šumperk

Váza, žlutě lazurované, broušené a řezané sklo, konec 19. století.

Článek

„Technologie výroby se po staletí neměnila. Základním vybavením byla pec, v níž se roztavila směs surovin. Vznikla tak sklovina, která se dále zpracovávala,“ objasnil Zdeněk Doubravský, historik a spoluautor výstavy. 

V šumperském muzeu je k vidění jednoduchá dílna s replikou pánvové pece a s nářadím pro výrobu foukaného skla. Návštěvníci si mohou prohlédnout píšťalu, naběračku skloviny i nástroje na její stříhání a tvarování.

Naleznou v ní nejrůznější pinzety, kleště, zapichovače, vrtulky, dřevěné kolíky na vytváření dutin, svaláky a podvaláky k manipulaci s výrobkem na píšťale. Vystaveny jsou i vidličky, s jejichž pomocí se produkty odnášely ke zchlazení. Nechybějí ani dřevěné formy, do kterých se sklo foukalo, štilek na jejich otvírání i kovový uražák na odklepnutí hotového výrobku od píšťaly. Součástí expozice je také dřevěná putna a korýtko k chlazení nářadí. 

„Vystaveny jsou i jednoduché stroje z 19. století na transmisní pohon, brus a vrták, které dnes představují skutečný unikát. Zapůjčilo je bývalé sklářské muzeum v Rapotíně,“ uvedl Doubravský. 

S uspořádáním dílny muzejníkům pomohli skláři František Kašík a Jan Kmec

Šestnáct severomoravských hutí  

„Sklárny vznikaly převážně poblíž rozsáhlých bukových lesů, jejichž dřevo bylo dlouho jediným palivem pro pece. Navíc se z něj dělaly formy a z popela potaš na výrobu skloviny. Po vykácení blízkých lesů musel být provoz ukončen, skláři se stěhovali jinam,“ objasnil František Kašík, jenž téměř půlstoletí působil v rapotínské huti. 

Na území dnešního Šumperska fungovalo od 15. století nejméně 16 skláren. Výstava se věnuje především hutím v Květné u Starého Města pod Sněžníkem, v Anníně a v Rapotíně

Úspěch rapotínských svítidel  

„Tradice rapotínského sklářství se odvíjí od hutě v Andělských Žlebech u Koutů nad Desnou, která začala pracovat v roce 1769. Později se přestěhovala do nedalekého Annína a v roce 1830 do dnešního Rapotína,“ upřesnil František Kašík, bývalý sklář, pak mistr a nakonec výrobně-technický ředitel rapotínské hutě. 

Někdejší slávu rapotínské sklárny připomínají stropní svítidla, lisované sklo včetně exportně úspěšných Petriho misek, nejrůznější vázy, ozdobné láhve, karafy, těžítka i další výrobky. 

„Rapotínskou huť pozvedl především vídeňský obchodník se sklem a její pozdější majitel Josef Schreiber. Do celého světa vyvážel stínítka na petrolejové lampy, vyráběl i osazovací tělesa k plynovým lampám a začátkem 20. století se huť specializovala na produkci osvětlovacího skla. Překonala dvě světové války i hospodářskou krizi 30. let, ale před pěti lety bohužel zanikla,“ připomněl Kašík. 

Výstava Sklo, příběh pátý z cyklu Člověk tvůrce potrvá do 1. června.

Reklama

Související témata:

Výběr článků