Článek
Nezisková organizace Centrum Anabell se tak rozhodla navázat na mezinárodní Den bez diet, který se připomíná vždy 6. května a vznikl už v roce 1992 ve Velké Británii. V České republice se tento den dosud nezmiňoval.
„Málokterá žena se nikdy ve svém životě nesnažila držet dietu. Diety na nás číhají na každém kroku, připomínají se nám v časopisech i v internetových článcích. K tomu společnost klade nepřiměřený důraz na štíhlou postavu,“ upozorňuje Jana Sladká, ředitelka Centra Anabell. „Chceme poukázat na to, že diety by neměly být běžnou součástí našich životů a omezovat nás ve spokojeném životě,“ dodává.
Pilotní ročník projektu Týdne bez diet s Anabell proběhne v několika fitness centrech po celé České republice. Sportoviště mohou věnovat vybranou lekci na podporu činnosti Centra Anabell a podpořit tak novou filozofii organizace, která říká, že lepší, než se trýznit dietami, je přiměřeně sportovat a udržovat se fit. Doslova: Jíme proto, abychom mohli sportovat.
„Slovo přiměřeně je nutné zdůraznit, protože i pohybu musí být ve zdravé míře. Stejně jako diety je nebezpečná závislost na pohybu a nadmíra cvičení,“ připomíná Jana Sladká.
Na facebookové stránce Centra Anabell se zájemci mohou připojit k události s názvem Nedržím dietu a rovněž tím Týden bez diet s Anabell podpořit.
V neposlední řadě si lze za symbolickou částku 50 korun zakoupit speciální odznáček s vtipným sloganem „Hlad není můj kamarád, lepší zdravě sportovat!“ a připnout si ho například na oblečení či batoh. Výtěžek z prodeje použije Centrum Anabell na provoz svých poboček v Praze, Brně a Ostravě, kde nabízí terapeutické a poradenské služby, nutriční poradenství nebo i anonymní e-poradnu či telefonickou krizovou pomoc. Zároveň se Anabell věnuje i osvětové činnosti.
Týden bez diet s Anabell si neklade za cíl podporovat obezitu či emoční přejídání. Jenže s novou dobou dostalo slovo dieta zcela nový význam. S mezováním potravy koketují již velmi mladé dívky. Paradoxní je fakt, že to vzhledem ke své výšce a věku vůbec nepotřebují.
V tom jsou diety zrádné a nebezpečné. Toto nebezpečí nespočívá pouze v tom, že omezíme určitou část potravin a přijdeme tedy o část důležitých živin, ale také v tom, že existuje velmi tenká hranice mezi dietou a problematikou poruch příjmu potravy. Anorexie a bulimie jsou léčitelné, ale mohou končit i smrtí – skutečně patří k psychickým poruchám s nejvyšší úmrtností.
Byť se poruchy příjmu potravy týkají nejčastěji mladých dívek ve věku 13 až 25 let, nezřídka mohou propuknout i v pozdějším věku. Statistiky jsou navíc velmi zkreslené, protože poruchy příjmu potravy jsou společensky tabuizovány, dotyčný se za svůj problém stydí, odkládá řešení a mnohdy si ani neuvědomuje, že nějaký problém má.