Článek
Vydra je řekou zvláštní, nemá svůj pramen jako ostatní řádné toky. Vzniká ve výšce 980 metrů u Modravy soutokem Modravského, Roklanského potoka s Javořím a Filipohuťským potokem.
U Čeňkovy Pily se Vydra spojuje s Křemelnou a vzniká tok, který nese nové jméno – Otava.
Původně sklářská huť
Vydra pod Modravou plyne k Antýglu, tady se zastaví každý, kdo chce jít podle řeky kolem Turnerovy chaty na Čenkovu Pilu. Odtud se pak můžete vrátit autobusem k výchozímu bodu.
Antýgl je znám od roku 1523, kdy tu sklář Hans Fuchs ze Svojše vystavěl huť na duté sklo a později na páteříky, duté korálky růžence. Huť měla jednu pánev – ein Tigel, zkomoleno na antýgl. Sklárna skončila roku 1815, královácký dvorec přestavěli na zájezdní hospodu. Po válce a odsunu vše začalo chátrat, roku 1964 tu vznikl oblíbený autokemp.
Karel Klostermann, spisovatel a velký znalec Šumavy, umístil na Antýgl a okolí román V ráji šumavském.
Peřeje, obří hrnce a nádhera lesů
Pod Antýglem začíná kaňon divoké Vydry. Na opačné straně řeky, než je Antýgl, leží osada Rokyta, je tu výborné infocentrum NP Šumava. V expozici uvidíte lesní hospodaření, plavení dřeva, osidlování horní Šumavy.
Podle řeky jen jděte, koukejte a foťte. Lesy jsou tu nádherné, stromová zeleň, k tomu průzračná voda, nemusíme jezdit do Kanady. I odpadků je tu minimálně, což všude nebývá.
Koryto je plné obřích balvanů, voda v nich vymlela díry, vznikly obří hrnce. Pod Antýglem je jich nejvíc. Stráně jsou plné kamenných moří, tok je dravý, peřejnatý. Turnerova chata nabízí nejen občerstvení, ale i expozici vydry říční, po níž řeka dostala jméno.
"Turnerka" je pojem s řekou spojený. Nejdříve tu stávala od roku 1888 lesní bouda, ta shořela v roce 1932, a poté byla obnovená jako restaurace, nyní také sama zrestaurovaná. Sehnat v sezoně místo u stolu je umění, spíš si chvilku musíte počkat.
Snášela do Otavy zlato
Řeka snášela zlato z okolních hor do Otavy, kde se tok zklidnil a dalo se v ní rýžovat, občas se ještě nějaká zlatinka dá najít. To věděli již Keltové, kteří v Otavě těžili. Zlatonosný byl i přítok Vydry, Hamerský potok.
Cílem cesty je Čeňkova Pila, nechal ji v letech 1868-1870 postavit pražský obchodník dřívím Čeněk Bubeníček. Na letní pobyt sem jezdil i Bedřich Smetana, zde prý vznikly první tóny Vltavy.
Divoké koryto Vydry znemožňovalo splavovat dříví do Otavy, proto inženýr Rosenauer navrhl pod Antýglem zbudovat plavební úsek. Vznikl Vchynicko-tetovský kanál, dřevo se plavilo rychlostí 4 kilometry za hodinu, zbudováno v letech 1799-1801. V říjnu 1870 postihla Šumavu obří kalamita, kanálem pluly jeden kmen za druhým. Elektrárna Čeňkova Pila byly uvedena do provozu roku 1942, využívá vody zmíněného kanálu.
Vydra je i splavná, vodáci znají úsek od Modravy po Antýgl.
