Článek
Kdykoliv přijedu do cizí země poprvé, vnímám především to, co je odlišné, poučné, znepokojující a samozřejmě i krásné. V případě Tel Avivu se mi dostalo všeho.
Jedete-li po dálnici do Tel Avivu od jihovýchodu, upoutá vás speciální dálniční pruh, do kterého se dá vjet jen na určitých stanovištích. Je jakousi rezervou v případě zácpy pro ty co spěchají, ale není to zadarmo. V době naší jízdy byl zcela prázdný - 60 šekelů (300 Kč) je přece jenom dost.
Bauhaus není nákupní centrum, ale sympatická funkcionalistická architektura 30. let, která se v Tel Avivu ujala v takovém rozsahu, až vzniklo Bílé město. Plochá střecha, pásová okna, přízemí na sloupech a omítka bez ornamentů jsou její základní charakteristické rysy. Časem začaly domy chátrat. I tady musely občanské iniciativy zasáhnout a zabránit demolicím. Dnes jsou opraveny a zapsány na seznamu UNESCO.
Stará Jaffa (dnes součást Tel Avivu) žije na první pohled poklidným životem. Z éry britského mandátu tu zůstaly domky s kamennou fasádou a červené poštovní schránky, báje zanechaly příběh Andromedy připoutané na skále, umělecké ateliery a starožitnosti vzpomínky na minulost… Stopu zde zanechal i dobyvatel Napoleon, byť poněkud krvavou.
Na jaffský pahorek s Bránou víry a krásným výhledem na celé město přijíždí celé třídy připomenout si spletitou historii. A ejhle. Doprovází je civilista s puškou. Prý každou třídu na výletě pro všechny případy doprovází ozbrojená domobrana. Také na ulici lze potkat ozbrojené hlídky - dokonce dívčí.
Ranní procházka podél moře s liduprázdnými plážemi prý posiluje ducha. V Tel Avivu je tomu jinak. Promenáda je plná běžců a zacvičit si můžete na pláži na volně přístupných posilovacích strojích. A pohled na sympatické mládí také posílí.
Video: Idylka u kašny zde
