Článek
Jiří Schelinger se narodil 6. března 1951 v rodině učitele hudby. Ač jeho rodiče žili v Praze, malého Jirku povila paní Schelingerová v domku prarodičů ve vesničce Bousov. Prostě se rozhodla, že svého prvorozeného syna porodí na venkově.
Klukovské léta prožil budoucí rocker se svým mladším bratrem Milanem v Praze Nuslích. Že mu byla souzena muzika, poznal jeho muzikální otec už velice brzy. Jako malý začínal Jiří Schelinger hrou na piano, posléze přešel na kytaru. A to už byl jen krůček k první kapele, čímž to celé začalo.
I když mu jeho první velký hit Holubí dům napsali jiní autoři, byl Jiří Schelinger zpěvák, který si uměl napsat vlastní písničku. Sotva se zprofesionalizoval a nastoupil do kapely, kterou řídil František Rigo Čech, šel - co se týče popularity - neuvěřitelně nahoru.
Byl zajímavý především pro rockové publikum, ale přesto tu a tam natočil písničku, která neměla s rockem nic společného. Určitě si vzpomenete na Šviháka lázeňského, Jahody mražený, Sim-sala-bim nebo popěvek Což takhle dát si špenát, což byla ústřední melodie stejnojmenné filmové komedie. Obvykle prý šlo o úlitbu, ať už směrem k jinému druhu publika, nebo k tehdy vládnoucím bohům, kteří rozhodovali, kdo bude zpívat a kdo ne.
Ale i ve své době populární Jiří Schelinger míval problémy, s nimiž pochopitelně nemohl v novinových rozhovorech vyrukovat. Soudruhům, kteří rozhodovali na nejrůznějších komisích o bytí a nebytí, prý vadil po všech stránkách. Z jejich pohledu měl "nemocný" hlas, dlouhé vlasy, "divně" se oblékal a k tomu ještě zpíval rock...
Ještě štěstí, že měl za sebou protřelého kapelníka a jasné výsledky úspěšnosti - vedle hitů, vyprodaných koncertů a úspěšných desek bodoval i v anketě Zlatý slavík. Dokonce si zahrál ve dvou filmech (Romance za korunu, Trhák), což nešlo jen tak přehlédnout. S Ringem za zády se stal Jiří Schelinger obdivovanou osobností mladého publika, které už jenom v jeho hudbě cítilo stejnou revoltu.
Do povědomí širokého publika se dostal díky nahrávkám, jako byly Dráty pletací, Boty děravý, René, já a Rudolf nebo Holubí dům, které natočil ještě se skupinou Faraon. Tu tehdy vedl dnešní bavič Karel Šíp.
Ale až teprve s kapelou Františka Ringa Čecha začala Schelingerova popularita gradovat. Po debutovém albu Nemám hlas jako zvon (1975), s nímž ale nebyl moc spokojený, natočil s Čechovou kapelou hardrockové album Hrrr na ně... (1977) a téměř poloakustickou desku Nám se líbí (1979), na které se podíleli muzikanti z jiných žánrových oblastí, například Jan Hrubý, Oskar Petr nebo Petr Kalandra.
Avšak plánované album Zemětřesení, na kterém se podílel autorsky, už nestihl nazpívat. Bylo to na jaře v roce 1981, když odjel na televizní natáčení do Bratislavy, ale do Prahy se už nikdy nevrátil.
Svůj život a rozjetou kariéru ukončil 13. dubna 1981 nesmyslným skokem do ledových vod Dunaje. I když se vyskytla celá řada spekulací, skutečnost byla zřejmě taková, že k osudnému skoku z bratislavského mostu došlo z frajeřiny, v divné společnosti a pod vlivem alkoholu.