Článek
"Roztomilá blondýnka" natočila v prvních letech své dráhy dlouhou řadu filmů, v nichž se zavedla jako komediální herečka. Typem připomínala v té době už velkou hvězdu Anny Ondrákovou, která odešla do zahraničí a která tak trochu Věře Ferbasové pomohla nastartovat kariéru.
Když měla na svém kontě čtyřiačtyřicet filmů, řekla: Dost a stačí. Uprostřed druhé světové války přestala filmovat a stáhla se do ústraní - nechtěla se kompromitovat. V té době byla provdána za architekta Josefa Pálku. Nejdřív žili v Praze, později se odstěhovali do Ládví u Prahy, kde pobývali ve vilce, která dříve patřila herečce Růženě Naskové.
"Nebylo to jistě lehké rozhodnutí, ale bylo to možná to nejlepší, co jsem v tu chvíli mohla udělat," prohlásila herečka mnohem později.
Do filmových ateliérů se vrátila až v roce 1957, kdy byla - víceméně šťastnou náhodou - znovuobjevena a obsazena do filmu Poslušně hlásím, což byl druhý díl Dobrého vojáka Švejka. Následovala řada snímků, z nichž vybočovaly především filmy jako Čintamani a podvodník, Penzion pro svobodné pány, Případ pro začínajícího kata, Skřivánci na niti nebo Jáchyme, hoď ho do stroje!
Světlo světa spatřila 21. října 1913 v Sukohradech nedaleko Hořic. "Narodila jsem se v rodině středoškolského profesora, ale v kraji loupežníka Rumcajse jsme dlouho nepobyli. Obecnou školu jsem sice ještě absolvovala v Jičíně, ale potom jsme se přestěhovali do Plzně, protože tam byl otec přeložen," vzpomínala Věra Ferbasová, která hned po maturitě na plzeňském gymnáziu zamířila do Prahy.
V Divadle Vlasty Buriana začínala jako sekretářka, ale nakonec k té práci moc nepřičichla a stala se členkou uměleckého souboru. Možná to způsobily všechny její tehdejší trapasy, kiksy a přeřeky, což Vlastu Buriana bavilo. Ostatně jako známo, v improvizaci se král komiků rád vyžíval.
Zatímco začínající Věra Ferbasová pochopitelně směřovala ke kariéře filmové herečky, na domácím filmovém nebi zářily hvězdy jako Lída Baarová, Nataša Gollová, Hana Vítová a Adina Mandlová - a vedle těch nebylo snadné se prosadit. Leč, povedlo se.
Debutovala ve filmu V tom domečku pod Emauzy, ale hvězdu s ní udělal až režisér Vladimír Slavínský, který ji stylizoval ať už do role rozmazleného děcka s nesnesitelně natahovanou dikcí nebo potřeštěného diblíka, který svým bláznivým vystupováním působí jen zmatek.
Obě tyto polohy uplatnila ve filmech jako Matka Kráčmerka, Jedna z milionu, První políbení, Studentská máma, Vdavky Nanynky Kulichovy, Uličnice, Srdce v soumraku, Rozkošný příběh, Falešná kočička, Žabec... Objevila se však i ve filmech Andula to vyhrála a Mravnost nade vše, kde kritika najednou vyzvedla její civilní herectví i nepřehrávaný temperament.
Když se k herecké práci po letech vrátila, jen zářila. Nadšeně mluvila o divadelní inscenaci Mandragora, o práci v televizi (Byli jednou dva písaři, Pan Tau) i o crazy komedii Jáchyme, hoď ho do stroje!, kde si s chutí vystřihla roli svérázné tetičky. Byl to její poslední film.
Zemřela nečekaně a náhle 4. srpna 1976. Protože měla vitality a humoru na rozdávání, a navíc i spoustu pracovních plánů, zaskočila tím patrně všechny, kteří ji znali a měli rádi třeba už z doby jejích "uličnických" začátků.