Hlavní obsah

Srdce sochaře, jemuž stála Napoleonova sestra nahá, odpočívá v Benátkách

Novinky, Petr Hejna

Významná bazilika Santa Maria gloriosa dei Frari je krom náhrobku sochaře Antonia Canovy i místem posledního odpočinku malíře Tiziana, skladatele Claudia Monteverdiho nebo dóžete Francesca Foscariho. Patří mezi nejvýznamnější kostely v Benátkách, jeho 83 metrů vysoká věž je druhou nejvyšší ve městě.

Foto: Petr Hejna
Článek

Počet církevních svatostánků v romantickém městě na laguně je uváděn v různých pramenech rozlišně - od 105 po 140, takže množství kolem 120 lze považovat za pravdě nejvíce blízké.

Kdo Benátky spatřil na vlastní oči, přehršle kostelních věží ho musela stejně zaujmout, jako množství mostů přes kanály, kterých je zhruba 400. Paláců je zde kolem 900, a onu hustou dopravní vodní síť tvoří 150 kanálů.

Mezi nejvyhledávanější památky - pochopitelně mimo monumentálního Dóžecího paláce a baziliky sv. Marka na stejnojmenném náměstí, rozhodně patří bazilika Santa Maria gloriosa dei Frari, nacházející se na náměstí Campo dei Frari ve čtvrti San Polo. Přesněji by se mělo hovořit v šestině, než čtvrti, Benátky jsou rozděleny na šest částí, zvaných sestieri. Založena byla řádem františkánů v 13. století, je vzorovou ukázkou benátské gotiky, vtisknuté stavbě přestavbou v roce 1330, kterou nikterak významně nenarušila ani poslední přestavba v 16. století. Prakticky vždy, stejně jako předtím ve 14. a 15. století, se jednalo především o rozšiřování baziliky.

Od františkánů se odvíjí i její jméno, tamní mnichy Benátčané nazývali I Frari, bratři. Skromným bratřím byl kostel zabaven roku 1810 císařem Napoleonem a na baziliku byl povýšen až roku 1926 papežem Piem XI.

Kostel je vystavěn z červených cihel, třílodní interiér zaujme bohatě členěným půdorysem o rozloze 100 x 50 metrů, bílým istrijským mramorem i četnou a cennou uměleckou výzdobou. Oltáře v počtu čtyř zdobí práce Baldassara Longheny, Giuseppe Porty, Palmy mladšího a sochaře Vittoria. Trojice varhan pak má v rodném listu roky 1732, 1795 a 1928.

Mezí nejcennější umělecké skvosty patří Belliniho triptych Madona s dítětem a svatými z roku 1488, Donatellova socha Jana Baptisty nebo Madona rodu Pesaro a zejména Nanebevzetí Panny Marie od Tiziana z let 1516 - 1518.

Tento oltářní obraz se zprvu bratřím příliš nezamlouval, až díky zájmu císařského rakouského vyslance, který františkánům nabídl nezvykle vysokou částku za obraz, svůj pohled na pro ně příliš moderně a málo nábožensky působící dílo přehodnotili a tak obraz zvaný Assunta dodnes zdobí hlavní oltář. I u nás můžeme dílo tohoto mistra spatřit, konkrétně se jedná o známý obraz Apollo a Marsyas, a to v Kroměříži.

Právě Tizian je jedna z osobností, které jsou zde pochovány (zemřel na mor roku 1576), nepřehlédnutelný je náhrobek Canovy na levé straně vstupní lodi v podobě pyramidy. Byl navržen sochařem ještě za jeho života, realizován následně jeho žáky a uloženo sem bylo jeho srdce, zbytek v jeho rodišti Possagno poblíž Trevissa - zde může historie trochu znalým naběhnout paralela se srdcem Přemysla Otakara II., samostatně pohřbeným ve Vídni.

Byť Canova byl velice zbožný, ba se ani neoženil, postaral se coby obdivovatel antického zobrazení nahého těla o skandál, když mu modelem stála Pauline Bonaparte, mladší sestra dobyvačného císaře, a to šatu zcela prosta.

Bazilika patří mezi kostely, kde je vstup zpoplatněný (pokud návštěvník nemá celkově i pro dopravu výhodný benátský městský pas, kde je šestnáct z vybraných kostelů v ceně), dámy s odhalenými rameny a tím částí hrudě vyfasují u vstupu lehkou roušku.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám