Článek
Podle Roberta Rohála jste to právě vy, kdo jeho výstavě dodal to pravé kouzlo, tu správnou atmosféru...
Začal bych tak, že základ je samozřejmě v Robertových fotografiích – já jsem se pouze pokusil doplnit atmosféru v „holém“ prostoru, který byl výstavě přidělen. Rozvinul jsem nápad pana ředitele – obohatit interiér o část divadelní dekorace a nezbytné rekvizity. Uvidíme, jak se to bude návštěvníkům líbit. V těchto okamžicích se vždy snažím dělat maximum, protože atmosféra je pro mě nejdůležitější aspekt v každé věci, kterou mám možnost nějakým způsobem vytvořit či alespoň ovlivnit.
Čím jste se řídil, když jste výstavu připravoval a instaloval?
Člověk si musí zachovat chladnou hlavu, protože nápadů může být hned několik, ale vybrat ten nejhodnější je velmi těžké. Když si nevím rady, vždy se obrátím na mou báječnou kolegyni Báru Chramostovou, která je tajemnicí souboru. Celá koncepce výstavy ale přišla zcela spontánně a ve spolupráci s Robertem Rohálem přímo na místě v den instalace. Nechal jsem tak promluvit samotný prostor, o co si vlastně doslova „koledoval“ (se smíchem).
Byl jste ostatně přítomen i při focení, které proběhlo někdy v září, a už tehdy jste spolupracoval ve věci kostýmů, rekvizit atd.
Tyto záležitosti patří k mé práci, proto jsem se snažil vše maximálně připravit a zorganizovat tak, abychom fotili v klidu a měli příjemnou – a opět padne již zmíněné slovo - atmosféru. Díky ochotě všech kolegů a přátel to probíhalo příjemně a také oni mají velkou zásluhu na celé věci – na tom to většinou stojí. Člověk to musí dělat s chutí a radostí. Dámy nám vizuálně upravovala Renáta Školoutová, vedoucí vlásenek a kostýmy pro nás připravila Iva Koplová, vedoucí dámské krejčovny.
Jak vás osobně zasáhla připravovaná inscenace Edith a Marlene?
Jako produkční souboru opereta/muzikál zajišťuji kolem inscenace spoustu věcí a o připravované hry se zajímám co nejvíce, ať znám danou problematiku co nejlépe, tudíž mě to pohltí natolik, že vždy do toho dám kus sebe a zasáhne mne to i v soukromém životě. V tomto případě si prozpěvuji písně Edith Piaf a Marlene Dietrich a myslím také na naše dvě sólistky Hanu Fialovou a Evu Zbrožkovou, které jsou okouzlující, a obě mám moc rád.
Pokud vím, výstava by měla být v příštím roce k vidění na několika místech v Česku... Jak se díváte na fotografie Roberta Rohála, kterými se snaží propagovat nejen sebe jako autora, ale i Národní divadlo moravskoslezské?
Robert Rohál je nesmírně kulturně-aktivní člověk a má svůj osobitý pohled. Hanu Fialovou (Edith Piaf) a Evu Zbrožkovou (Marlene Dietrich) zde zachytil jako Hanu-Edith a Evu-Marlene. Nevím, jestli čtenář pochopí, jak to myslím… Zkrátka tyto dámy nenapodobují a nekopírují Edith a Marlene. Nic víc už nepovím, ať si každý návštěvník najde svůj pohled.
