Hlavní obsah

Součástí plzeňských Slavností svobody je i výstava o historii Československé obrněné divize

Novinky, Jan Kaše

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Před budovou Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje je k vidění nová výstava mapující roli a bojové nasazení československé zahraniční jednotky v době 2. světové války.

Foto: Jan Kaše

Výstava ve Smetanových sadech v Plzni

Článek

Výstavu s názvem Z Dunkirku do Plzně připravilo muzeum Patton Memorial Pilsen v čele s kurátory Milanem Jíšou a Ivanem Rollingerem a za odborné spolupráce Karla Fouda.

Boje o Francii

Českoslovenští vojáci, kterým se podařilo dostat přes Polsko (nebo později přes Balkán) až do Francie, se aktivně zapojili do bojů proti hitlerovským jednotkám, které v roce 1940 vtrhly na francouzské území.

V té době měla československá jednotka přibližně 10 000 mužů, 1 800 koní, 100 děl a minometů a 950 motorových vozidel. Do Anglie se podařilo evakuovat 3 500 osob, avšak veškerá výzbroj a technika zůstala ve Francii.

„K 1. červenci 1941 byla 1. československá smíšená brigáda ve Velké Británii reorganizována na 1. československou samostatnou brigádu, kterou tvořily tři pěší prapory, smíšený předzvěstný oddíl, 1. dělostřelecký pluk a ženijní rota,“ uvádí se na výstavě.

Posily z Afriky

V červenci 1943 byl z Afriky do Anglie přesunut Československý 200. lehký protiletadlový pluk – Východní, kde se stal součástí nově vznikající Československé samostatné obrněné brigády. Velitelem byl jmenován gen. Alois Liška.

„Hlavní údernou sílu brigády od té chvíle tvořily tanky organizované ve dvou tankových praporech se třemi rotami a lehkými dílnami… Tankové prapory dostaly v northamptonské oblasti rychlé tanky Crusader s kanónem ráže 57 mm a houfnicí ráže 75 mm, jejichž nevýhodou však bylo slabé pancéřování,“ dočteme se na jednom z panelů.

Obléhání Dunkirku

Normandský přístav Dunkerque (Dunkirk) se po vylodění spojenců v roce 1944 stal významným obranným bodem nacistické armády.

„Němci se opírali nejen o mohutné dělostřelectvo, ale též o důmyslný systém přírodních i umělých překážek. Zaplavili totiž široké okolí města a tam, kam voda nedosáhla, nakladli hustě miny. Na minová pole pak zaměřili dělostřelectvo,“ popisují autoři výstavy situaci v této části Francie, kam byla 5. října 1944 přesunuta československá brigáda.

„Boje Čechoslováků u Dunkirku se měnily mezi klidnými obdobími a prudkými střety. K jednomu z největších útoků, a pro naše vojáky byl úspěšný, došlo 28. října 1944. V obléhání pevnosti ale Němci kapitulovali až 9. května 1945, po celkové kapitulaci německé armády,“ připomíná Ivan Rollinger.  

Zákaz postupu na Prahu

Část výstavy je věnována tzv. Kombinovanému oddílu, který byl v počtu zhruba 140 mužů vyčleněn z brigády a přidělen do 3. armády generála Pattona, aby se tak mohl účastnit bojů na území Československa.

Dne 7. května 1945 dorazil tento oddíl do Plzně. Vojáci se ihned nabídli, že vyrazí do Prahy, kde v té době probíhalo povstání proti okupantům. Ze strany vrchního velitelství spojeneckých vojsk byl ale vydán striktní zákaz překročit demarkační linii.

Výstava, která nezapomíná ani na období perzekucí a ponižování příslušníků brigády po roce 1948, potrvá do 30. května.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám