Článek
Chenonceau je opravdovým klenotem mezi šesti desítkami, nám poměrně dobře známých zámků na řece Loiře. Důkazem tohoto tvrzení je fakt, že právě sem vedou kroky více než tři čtvrtě miliónu návštěvníků ročně, čímž se řadí na druhé místo, hned za věhlasné Versailles.
Stavba téměř čtvercového půdorysu s okrouhlými věžemi na nárožích, vybudovaná na místě vodního mlýna, jejíž impozantní mostní oblouky spojily oba břehy řeky Cher, je mnohými pasována na nejromantičtější zámek slunné Francie. Takže pojďme se seznámit.
Postupné přebudování původního nevelkého sídla začalo v 16. století. V současnosti jsou jeho komnaty vybaveny malovanými stropy, pozoruhodnými krby, flanderskými tapiseriemi a obrazy známých mistrů, umístěnými hlavně v dvoupatrové galerii nad oblouky přes řeku. Za pozornost ovšem stojí i zámecká kuchyně s množstvím dokonale naleštěného měděného nádobí nebo muzeum figurín.
Mimořádnost exteriérů, na které přijde čas po prohlídce zámku, zdůrazňuje už platanová alej po obou stranách cesty vedoucí k objektu. A tak, až se pokocháte, vnitřními prostory Chenonceau, čekají na vás zahrady - okrasná a ovocná, obě plné překvapení a koutů, kam je radost pohledět. Věřte, že při odpočinku na zdejších lavičkách ještě umocníte dojmy z prohlídky.
Ptáte se, jak to bylo s avizovanými dámami? Ty sehrály v čtyřsetleté historii zámku zcela zásadní roli. První ze šestice pozoruhodných francouzských žen, která zanechala v Chenonceau své nesmazatelné stopy, byla v letech 1513 až 1547 Catherine Briconnet, jež stavbu v místě původního zámečku a vodního mlýna navrhla.
Po ní se objevila na scéně Diana de Poitiers, životní láska krále Jindřicha II. Právě ona nechala postavit nejen oblouky nad řekou, ale také se zasloužila o velkou zahradu s fontánou, v té době zcela výjimečný jev, v níž mimo jiné pěstovala artyčoky.
Po smrti krále však musela Chenonceau opustit a přenechat ho jeho legální manželce Kateřině Medicejské, která v něm „vládla“ v letech 1559 až 1589 a díky ní zde vznikla galerie nad mostem.
Dále zámecké komnaty obývala Luisa Lotrinská (1589-1601), vdova po Jindřichu III. Smutek z tragické ztráty manžela připomíná komnata potažená černými tapetami a vybavená černým čalouněním.
Pátou v řadě byla madam Dupin (1733-1864) a poslední, které zámek učaroval, potom Marguerite Pelouze (1864-1913). Právě ona se zasloužila o to, že byl zcela obnoven jeho původní vzhled.
A dnes? Od roku 1913 vlastní Chenonceau rodina Menierů, výrobců vyhlášené čokolády.
Čokoláda se tu sice nevyrábí, ale ve sladkém "mámení" zde můžete strávit celý den... a litovat jiště nebudete.
