Pozdrav s motorkářem v Rychvaldu a túrování stroje přiměly umírajícího klučinu k úsměvu, z videa je virál

V tu chvíli ještě nevěděl, že chlapec umírá na rakovinu. Motorkář vše zachytil pomocí kamery na přilbě a následně mrazivé video, které se stalo virálem, zveřejnil.

Agresivní formu rakoviny jater zjistili lékaři u Honzíka v době, kdy byl ještě miminko. Prodělal transplantaci i chemoterapie, ale nic mu nedokázalo natrvalo pomoci. Letos v únoru se rodina dozvěděla, že chlapec brzy umře. „Lékaři mu dávali týdny života,“ potvrzuje Honzíkova máma.

Právě ona se rozhodla vzít syna 28. září na procházku. „Síly už mu nestačily, tak jsem ho dala do vozíčku,“ popisuje s tím, že byli na cestě jen pár minut, když uslyšela, že se blíží motorka. Následně směrem k motorkáři udělala gesto, kterým mu naznačila, ať pro Honzíka tzv. zatúruje.

„Zkusila jsem to, vůbec by mě nenapadlo, že to udělá,“ přiznává Urbanská, kterou motorkář překvapil. Nejenže, když jel kolem, tak zatúroval, ale po chvilce se vrátil, Honzíka pozdravil, dal si s ním kámen, znovu vyhnal motor do vyšších otáček a odjel. „Honzík byl spokojený, i když neměl sílu, tak se tehdy úžasně usmál a mě to moc zahřálo. Bylo to hezké,“ neskrývá žena dojetí.

Prozradila, že to bylo naposledy, co se její syn usmál. „Byl to jeho poslední nejkrásnější úsměv od srdce. Potom se už tak neusmál.“ Za šest dní, 4. října, Honzík rakovině podlehl.

Urbanská chtěla neznámému poděkovat, a tak zveřejnila fotku, kterou jí na náhodném setkání udělala teta, s níž byli na vycházce. „Napsala jsem na Facebook, že bych mu ráda poděkovala. Sdílely to stovky lidí a on se nakonec ozval,“ říká Honzíkova maminka, která při vzpomínce na motorkáře hovoří o úžasném muži s velkým srdcem.

Samotný motorkář z Karvinska však má za to, že jeho čin nestojí ani za řeč. „Já jen chtěl udělat radost malému klukovi, na kterém šlo už na první pohled z dálky vidět, že neměl v životě štěstí,“ vysvětluje.

I on potvrzuje, že Honzíka ani jeho rodinu do té doby neznal. „Vracel jsem se z projížďky a při průjezdu Rychvaldem na mě jedna z žen ukazovala rukou, ať jim zatúruju. Tak jsem párkrát zatáhl za plyn a pokračoval,“ vzpomíná na osudné setkání s tím, že po chvilce mu ale blesklo hlavou, že zkusí tomu malému klukovi udělat trošku radosti.

„Já si dodnes pamatuji na den, kdy mě jako dítě poprvé vezl někdo na motorce a mám z toho památku na celý život. Tak jsem si říkal, že si bude taky třeba pamatovat celý život, jak za ním přijel motorkář dát si s ním placku a trochu mu zatúroval. Netušil jsem, že spojení ‚na celý život‘ je v jeho případě jen otázka několika dnů,“ uzavírá skromný motorkář.