Článek
Zatímco naivní Helenu si zahrála Nataša Gollová, přece jen životem protřelejšího Ríšu ztvárnil Svatopluk Beneš. Byla to pro něj tenkrát role, kterou mu nejeden z jeho konkurentů nemohl prostě nezávidět. Ale kdo jiný, než právě, on mohl na plátně ztělesnit floutka, který místo studií v Praze raději utrácí tatínkovy korunky a vesele flirtuje, než ho - jako dosud žádná jiná - okouzlí prosté venkovské děvče na ostrovačickém bále.
V dalších rolích emotivně laděného filmu se představili například Jaroslav Vojta (revírník), Leopolda Dostálová (teta Marta), Jaroslav Průcha (farář) nebo Vlasta Fabiánová, pro níž byla role sličné bytné jejím filmovým debutem.
Není bez zajímavosti, že předtím byl Mrštíkův román zfilmován Karlem Antonem v roce 1926. Druhá filmová adaptace se točila především v okolí Dobříše. Scénář si napsal Otakar Vávra sám a za kamerou stál Ferdinand Pečenka. Hudba je dílem Jiřího Srnky. Avšak na samém začátku měl režisér problém najít kameramana.
„Nejlepší kameraman Otto Heller už emigroval, Jan Stalich i Václav Vích pracovali v Itálii a já jsem si vzal ke kameře Hellerova asistenta Ferdinanda Pečenku, který byl ochotný experimentovat. Abychom v letní zelené přírodě, která vychází tmavá, docílili v černobílém filmu zářivého a vzdušného jara, použil Pečenka speciální negativní citlivý materiál a tmavočervené filtry, které vybělily zelenou barvu a modré nebe ztemnily, a tak vznikla skutečná "pohádková" fotografie,” vzpomínal mnohem později Otakar Vávra.
Film měl úspěch nejen u publika, líbil se i kritice stejně jako kapitánům filmového průmyslu. Otakar Vávra a Nataša Gollová, které bylo v době natáčení filmu osmadvacet let (přitom románové hrdince je šestnáct) získali za svůj přínos na konečné podobě Pohádky máje Národní filmové ceny.