Před devadesáti lety vzducholoď Roalda Amundsena otevřela dveře modernímu letectví

Nikdy jsem projekt se vzducholodí Norge nebral moc vážně. Považoval jsem ho za sportovní záležitost bez valného významu. Za určité zadostiučinění stárnoucího polárníka, který využil technického pokroku, aby se na sklonku kariéry dostal relativně snadno na severní pól, který mu celý život unikal.

Koneckonců, proti dřívějším Amundsenovým výpravám, jež se táhly celé roky, byla expedice se vzducholodí Norge jen obyčejným výletem.

Vzducholoď odstartovala ze 79° severní šířky, z Ny Ålesundu v Kingsbay na Špicberkách, 11. května 1926. Po 16 hodinách letu, kdy se nic zvláštního nepřihodilo a sám Amundsen se na jeho průběhu podílel jen jako „pozorovatel“, dosáhla vzducholoď severního pólu.

Po důkladném zaměření „absolutní zeměpisné nuly“ – na to byl Amundsen zvlášť pečlivý – letěla dalších 56 hodin k pobřeží Aljašky. Tam kvůli nepříznivému počasí minula připravenou základnu a v podstatě řízeně havarovala u osady Teller. Všichni přežili, úspěch expedice byl fenomenální.

Právě jednosměrnost letu a další nepoužitelnost vzducholodi mě přesvědčila, že sice výprava byla úspěšná, ale nic zásadního nepřinesla v geografii ani v technice, zejména když vývoj letectví odsoudil vzducholodi – a dnes si myslím, že trochu neprávem – k zániku.

Osobně jsem za nejdůležitější životní čin Roalda Amundsena pokládal cestu k jižnímu pólu v roce 1911. Později jsem na první místo zařadil proplutí Severozápadní pasáže v letech 1903 - 1906.

Teprve v Ny Ålesundu, pod stožárem na kotvení vzducholodí, kdy jsem intenzivně vnímal vynaložené úsilí, přípravy i důsledky, jsem musel uznat, že právě tohle bylo pro lidstvo největším přínosem. Jižní pól byl sportovní výkon a otázka mezinárodní prestiže.

Severozápadní cesta je dodnes prakticky nepoužitelná. Ale transpolární let... V době, kdy jediným spolehlivým dopravním prostředkem byl parník a moře tu rozmrzá až v květnu, dorazil na Špicberky podpůrný tým nadšenců, kteří postavili hangár, dopravili stovky lahví s vodíkem a vztyčili kotevní stožár.

Dole na stožáru je malá pamětní deska s obrázkem vzducholodi Norge, norské, americké a italské vlajky: Nor Roald Amundsen, Američan Lincoln Elsworth a Ital Umberto Nobile, zjednodušeně řečeno v pořadí „vymyslel, zaplatil, provedl“. Se vzducholodí italského konstruktéra, kterou koupil norskému polárníkovi americký průmyslník, podnikli společně první let z Evropy do Ameriky.

Několik dní před Norge vzlétlo k pólu letadlo R. E. Byrda, letěl však z Kingsbay k pólu a zase zpátky a už během Byrdových přednášek se spekulovalo o podvodu. Podrobná analýza meteorologické situace a technických možností Byrdova letadla naznačují, že Byrd, nejspíš pro technickou poruchu, otočil letoun těsně před cílem. Amundsen nazítří odstartoval a 12. května 1926, ve 2:20, pravděpodobně jako první, dosáhl severního pólu.

Kdo první přeletěl přes severní pól z Evropy do Ameriky, otevřel dveře modernímu letectví.

Polární historii se podrobně věnuji v chystané knize (Moje) doba ledová.