Článek
Na častou otázku, kterou řidiči řeší, jsem se zeptal ministerstva dopravy. Právní názor ministerstva sdělila Darina Sedlářová z odboru komunikací s veřejnosti.Z něho vyplývá:
Nejpodstatnější je rozdělení přístupných účelových komunikací veřejných a neveřejných.
Veřejně přístupné účelové komunikace jsou všechny komunikace, na které není nijak omezen přístup.
Neveřejné přístupné účelové komunikace se nacházejí v uzavřeném prostoru nebo objektu – autobusové nádraží, nemocnice, zemědělské družstvo, sportoviště. Tyto objekty slouží k potřebě vlastníka. Uzavřenost takového areálu musí být zjevná – oplocení, závory, nebo také právní – dopravní značka zákaz vjezdu. Řidič se na takovém pozemku musí chovat v souladu s silničními pravidly a to i v případě, kdy nebyl nijak informován, že se nachází na soukromém pozemku. V případě způsobené dopravní nehody by pak otázka zavinění byla posuzována v souladu s pravidly provozu na pozemních komunikacích. Ve svém důsledku by se však nejednalo o dopravní nehodu, ale o škodní událost, která spočívá v tom, že v případě oznámených nehod (škodních událostí) je šetřena Policií ČR v souladu s pravidly provozu na pozemních komunikacích, ale bez toho, že by řidiči-viníkovi byla uložena sankce. Policie tudíž pouze zjistí viníka události pro účely určení velikosti způsobené škody a tuto škodu předložit viníkovi k úhradě poškozenému.
Účelové komunikace, přístupné provozu vozidel podléhají tedy pravidlům provozu na pozemních komunikacích bez jakéhokoliv rozlišení na veřejně přístupné a neveřejně přístupné účelové komunikace.
Pokud se tedy řidič dopustí přestupku nebo způsobí dopravní nehodu na veřejně přístupné účelové komunikaci, např. na parkovišti u hypermarketu, je tomuto řidiči uložena sankce stejně jako na ostatních komunikacích. Přestupky zařazené do bodového systému jsou taktéž zaznamenány do karty řidiče.
Ilustrační foto