Článek
Stejně jako jeho předchůdci pečlivě dodržoval a chránil jedinečný výrobní postup plzeňského ležáku, který pak předal svému nástupci – Václavu Berkovi. I díky němu má dnes plzeňské pivo stále svou nezaměnitelnou chuť, za což získal od Českého svazu pivovarů a sladoven výjimečné ocenění - byl uveden do Síně slávy českého pivovarství a sladařství.
Nemít na prahu padesátých let alespoň strýce hostinským, Plzeňský Prazdroj by zřejmě svého nejdéle sloužícího a dnes i nejstaršího žijícího sládka vůbec neměl. Aby se totiž Jan Majer vůbec dostal do učení do pivovaru, musel splňovat tehdejší striktní podmínku – někdo z rodiny musel mít něco společného s řemeslem.
Letos v lednu sice oslavil čtyřiaosmdesát, ale tento věk by mu hádal málokdo. Tvrdí, že je to právě díky pivu. Stále vitální muž dělí svůj volný čas mezi pět pravnoučat, chalupu v rodné Dolní Kamenici, kam míří s manželkou Markétou, houby a také pivovar, kde stále vede degustační skupinu seniorů.
„Jsem rád, že o náš názor mají v pivovaru stále zájem,” říká. Kdo jiný by měl lépe posoudit, zda Pilsner Urquell chutná pořád stejně… Degustačně si může ověřit, že to, co nabyl od svých pivovarských předchůdců, tedy po generace hýčkané tajemství péče a tradiční receptury plzeňského piva, dodržují i jeho následovníci. Může tak ochutnat i dnes stejný a poctivě uvařený originál jako před 173 lety, kdy vznikla jeho první várka.
Do pivovaru přišel Jan Majer jako velmi mladičký. Ačkoliv se původně chtěl stát truhlářem, jeho strýc ho přesvědčil o tom, že pivovarství bude v Čechách živé navždy. „Bylo to docela narychlo. Po vyučení jsem šel studovat na pivovarskou školu do Prahy, jenže tenkrát byl v našich pivovarech nedostatek techniků a tak nám dobu studia zkrátili na rok a já nastoupil do Plzeňských pivovarů. Školu jsem pak dodělával později.”
První místo? Chemik v laboratoři Prazdroj. Po vojně pracoval v útvaru normování. „Lidi nás moc nemilovali. To víte, dělali jsme pro ně nepříjemné věci, třeba časový snímek pracovní doby. Dneska by se řeklo, že jsme šli po vyšší produktivitě práce.”
V roce 1959 povýšil na podsládka, od roku 1970 byl sládkem. „Každý věděl, že jsem sládkem, a říkali mi pane starý, ale oficiálně jsem byl vedoucím provozu Prazdroj. Sládkovskou čepici mám dodnes,” vzpomíná.
Sládkoval do roku 1989, kdy žezlo nad Pilsner Urquell předával Václavu Berkovi.
Do Síně slávy českého pivovarství a sladařství jsou každoročně uváděny významné osobnosti pivovarsko-sladařského oboru. Toto nejvyšší ocenění je odměnou těm, kteří svými znalostmi, schopnostmi, vysokou odborností i pracovitostí a morálním příkladem přispěli k tomu, že pivovarnictví spolu se sladařstvím, chmelařstvím a pěstitelstvím se stalo nedílnou součástí společnosti, kultury a profesního věhlasu v České republice. Jan Majer mezi laureáty přibyl letos v září, jako jeden z oddaných a nadšených sládků plzeňského pivovaru.