Článek
Dvacetiletá Číňanka Mingsi Jia krájí rajčata. Je pečlivá. Pomalu a soustředěně odděluje kolečko za kolečkem. Pak vytáhne mobil a výsledek práce si vyfotí. Zažívá totiž něco nevídaného - opékání špekáčků, které jí a ostatním dobrovolníkům připadají jako "ohnivé květy".
Česká letní specialita patří ke společenským aktivitám, které cizince v Holešově čekají. Přijeli sice hlavně pomáhat, ale zároveň dychtivě hltají místní kulturu. Jsou mladí, nekritičtí a líbí se jim všechno.
„Jsem nadšená z lidí, jak jsou milí a vstřícní a snaží se s námi mluvit, i když neumí jazyky,” rozzáří se osmnáctiletá Marina Gonzalez ze severního Španělska. Aby svůj zápal vysvětlila, dodává, že v její zemi by se lidé s cizincem, který neumí španělsky, prostě nebavili. Ona naopak díky koordinátorovi prací sedmatřicetiletému Františkovi Brázdilíkovi navštívila i oslavu padesátin v Šelešovicích. A zkusila i třešňovici. Kývne bradou a vykouzlí úsměv - chutnala jí!
Vedle ní krájí špekáček osmnáctiletá Alina z Běloruska. Je velmi štíhlá, ale energie má za tři. Na židovském hřbitově to umí s motykou a u ohně i se špekáčkem. Rychle omrkne, co a jak, a už přirozeně stojí u ohně a opéká si svou porci i s chlebem. Přidává se přitom k nadšení kamarádky Mariny. Vysvětluje navíc překvapení nad tím, že pitná voda tady teče bez omezení z kohoutků. V Bělorusku to neexistuje.
Možná právě proto, že Peking je od střední Evropy mnohem dál, zápasí Číňanky Mingsi a Yan se svým ohnivým květem. Všechno, co k tomu patří, si napřed nedůvěřivě prohlížejí a pak se pustí do čištění bodce papírovým kapesníčkem. Vysvětlujeme jim, že to není nutné, že černota na konci vidlice je prostě normální... Mingsi to odkývne, ale čistí dál.
Pro Číňanky jogínky je tato situace asi opravdu náročná a je to vidět i na vtipném způsobu, jakým se snaží špekáček napíchnout na jehlu. Dál fotí a špitají si dojmy. Nakonec si ale nepřidají, dojídají se chlebem a rohlíky a tvrdí, že je to "ok".
Největším dokumentaristou celé expedice se u ohně zdá být mladý Jihokorejec Wooyeong Park. V ruce střídá zrcadlovku s mobilem a je mnohem otevřenější než kolegyně z Pekingu. Špekáčky si přidá a je nadšený, což ostatně vysvětlil hned po příjezdu do Holešov - přes půl světa se vydal, aby pomohl rozvojové zemi!
Letos nejstarším účastníkem workcampu je šedesátiletý německý učitel s pronikavě modrýma očima Marcus Sieber. Tomu špekáček nevadí vůbec. Stejně tak, jako mladá sestava, která ho obklopuje.
„Dodávají mi energii a baví mně to, i když občas to není nejlehčí,” glosuje plynou angličtinou svou pozici. Pomáhat jezdí každý rok a letošní workcamp je již jeho desátý. Díky tomu má i přátele v Česku. Do Holešova přijel srovnat si sám v sobě následky holokaustu a zdůrazňuje, jak je důležité vést společnost k tomu, aby se něco podobného už neopakovalo.
Slunce zapadá, dřevo dohořívá. Dobrovolníci se loučí, ale k ubytování to berou oklikou. Rádi by potkali jiné mladé z Česka a pokecali...
