Článek
„Nech brouka žít…!"
Připadal jsem si jako při putimské anabázi dobrého vojáka Josefa Švejka. Od Budějic ukazatel k památce zapsané od roku 1988 na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO najdete, přijíždíte-li ze směru opačného, je to obtížné. Poutáky podle cest upozorňují na kdejakou hloupost, památkovou rezervaci selského baroka Holašovice ale opomíjejí.
Holešovice jsou součástí Jankova. To krásné na vsi tvoří 23 usedlostí v obdélníkovém půdorysu obklopujících rozsáhlou náves s rybníčkem. Kdo dovolil do památkové rezervace k rybníku umístit sochu rádoby roztomilého vodníka, zasloužil by hodit mezi žáby.
Selské baroko je v této části po vsích dosti obvyklé. Nikde ale nenajdete tolik staveb pohromadě. Jako filmová kulisa si Holašovice zahrály v roce 1981 v komedii Trhák režiséra Zdeňka Podskalského. Z filmu koluje značné množství hlášek, rovněž i písničky, z nichž asi nejznámější je Nech brouka žít.
Vyřádili se tu všichni herci - Smoljak, Svěrák, Kukura, Čepek, Kozderková a další. Film buď milujete, nebo nenávidíte, je svůj, na velké umění si nehraje, je to podobné jako s Troškovými filmy.
Ryze české až po válce
Ves nechal založit Václav II., první zmínka je z roku 1292, věnoval ji cisterciáckému klášteru ve Vyšším Brodě. Mniší ji vlastnili přes pět staletí. Po morové epidemii v letech 1520 až 1521 se kraj vylidnil, osazen byl znovu po několika letech, to se ale již v urbáři objevovala jména německých osadníků.
Němci tu sídlili až do odsunu v roce 1945, v roce 1910 byly Holašovice - tehdy psané Hollschowitz, ryze německé. Po vzniku republiky se k německé národnosti hlásilo na 70 procent obyvatel. Takže ono slavné selské baroko je vlastně echt barock. Taky trhák.
Vše je funkční
Barokní štít vedle barokního štítu, do dvora jsou statky zastavěny jak obytnými budovami, tak hospodářskými, sýpkami, chlévy, stodolami, výměnky a maštalemi. Domy jsou obytné, pouze několik slouží jako např. keramické či umělecké dílny a restaurační zařízení. Náves má rozměr asi 210 na 70 metrů.
Za vsí najdete Holašovický kruh, zdejší občan pan V. Jílek osadil 25 různě velkých kamenů do kruhu o průměru 30 metrů, u nich je vztyčen menhir. Je tu i dolmen, čili kameny překryté dalším, plochým, tvořící střechu. Keltologové vědí, o čem je řeč. Pokud o atrakci nevíte a jen do vsi zavítáte, asi ji minete.
Infocentrum najdete v bývalé škole na kraji obce, bohužel zrovna bylo označeno Přijdu hned. Následně už zavřeno.
Selksobarokní trhák je další z atrakcí turismu, které nedokážeme dobře „prodat.“
Na turistice se ve světě vydělává, jedna služba navazuje na druhou. Nabízíme stále stejná místa, Poláci už si například vzali za svého Švejka a od slovenského Humenného se táhne k Přemyšlu Švejkova stezka. V Putimi zatím nestojí ani socha, byť se na ni už vybíralo.
