Hlavní obsah

Nemám příliš ráda volná políčka v diáři, říká mladá herečka Andrea Mohylová

Novinky, Robert Rohál
Aktualizováno

Za šest let, co je členkou činohry Národního divadla moravskoslezského, vytvořila Andrea Mohylová pěknou řádku rolí. Z poslední doby to byla Mara v Baladě pro banditu, princezna Maruška v Soli nad zlato nebo Jennifer Rogersová v komedii Trable s Harrym.

Foto: archiv NDM Ostrava

Andrea Mohylová jako Isolda a Igor Orozovič v roli Tristana.

Článek

Brzy ji uvidíme v nové inscenaci Tristan a Isolda, jejíž premiéra je stanovena na 13. června.

Co pro vás znamená role Isoldy a jak se vám pracuje s režisérem Januszem Klimszou?

S Januszem se mi pracuje krásně. Jako režisérovi mu naprosto věřím a ráda se jím nechávám vést. Někdy i unést, když se dívám na jeho inscenaci, ve  které nehraji. Navíc si ho vážím jako člověka, muže, což je pro herce, myslím, báječné spojení. Tímto mu moc děkuji za důvěru a roli Isoldy... Byla jsem u vytržení, když jsem se dozvěděla, že ji ztvárním já. Miluji role těchto vášnivých žen stejně jako příběhy z dávných časů - navíc o lásce, pro kterou je člověk  schopen obětovat vše.

Je to vaše první hlavní role v poslední době? Těšíte se z ní?

Naposledy jsem nazkoušela Trable s Harrym. Jsme tam ústřední hlavní  čtveřice s Annou Cónovou, Janem Fišarem a Petrem Houskou. U nás v divadle se dramaturgové hlavní role snaží dělit tak, aby to bylo fér a každý měl prostor ukázat co, v něm je a pořádně si zahrát. Což je podle mě naprosto  skvělé. Mě osobně těší každá role i sebemenší... Nemám příliš ráda volná  políčka v diáři.

Když jsem vás před rokem viděl v muzikálu Balada pro banditu, měl jsem pocit, že jste na tomto jevišti jako doma, už jenom ta lehkost a samozřejmost, s jakou se tam pohybujete...

Děkuji. Už jsem na ostravské scéně šest let, takže se jako doma cítím. Mám ráda tu rozlehlost kolem sebe, vzdušnost a jistou hereckou techniku, kterou ten prostor vyžaduje a kterou odkoukávám od svých zkušenějších kolegů. I když je pravda, že mě lákají i malé scény... Mám za sebou jen jednu zkušenost v Divadle v Celetné, a musím říct, že se mám ještě hodně co učit. 

V inscenaci Tristan a Isolda budete mít dva partnery, kteří budou alternovat. Jaké je to je - zkoušet a hrát s Igorem Orozovičem a Alešem Bílíkem?

Dva partneři jsou super (smích). Každý to hraje (zkouší) jinak a člověk nikdy  neví, co příjde. I když teď už jsme ve fázi, kdy už zhruba víme, odkud kam.  Někdy to i vyčerpává, neboť musíte všechno opakovat ne jednou, ale dvakrát,  třikrát, čtyřikrát... Ale kluci jsou fešáci, takže mě to nevadí (smích).

Tristan a Isolda je poslední letošní premiéra, už máte jasný program na zasloužené prázdniny?

Já po pravdě prázdniny moc nemusím. Raději pracuji. Stačilo by mi tak  čtrnáct dní, tři týdny volna... Ale budeme hrát opět Shakespeara (Marné lásky snaha) na ostravském hradě, pak taky na Colours Squat, což je takový sitcom, co napsali kamarádi a s kamarády v tom účinkujeme... A dál? Mám v plánu zažívat spoustu dobrodružství. Kdekoli. Abych si o každém dnu mohla říct, že fakt stál za  to.

Reklama

Výběr článků

Načítám