Článek
Prudce jedovatá pralesnička strašlivá pochází z Kolumbie. I když je dnes stejně jako řada dalších druhů žab ve volné přírodě ohrožena, chová ji nejen celá řada zoologických zahrad, ale také soukromníci.
Důvod je jednoduchý, v zajetí se nedostane k potravě v podobě malého broučka z rodiny melyridae, který žije pouze v Kolumbii. Pouze konzumací tohoto druhu brouků se totiž kůže pralesničky stává jedovatou. Žába sama jed produkovat neumí a ani ho nepoužívá k zabíjení kořisti. Je pro ni pouze obranným mechanismem.
Kůže pralesničky je nasycena batrachotoxinem, který zabraňuje nervům v přenášení impulsů a zanechává svaly v neaktivním stavu smrštění, což může vést k selhání srdce nebo fibrilaci. Průměrná dávka jedu, kterou má žába k dispozici, je proměnlivá v různých lokacích a liší se podle druhu potravy. Běžná pralesnička mívá kolem jednoho miligramu jedu, což stačí k zabití 10 tisíc myší. Tato dávka může zabít deset až dvacet lidí nebo dva samce slona afrického. Batrachotoxin je velice vzácný, lze ho nalézt jen u tří druhů jedovatých žab právě v Kolumbii.
Díky jedu v kůži nemá pralesnička žádné nepřátele, mimo zabožroutského hada liophis epinephelus, který je vůči jejímu jedu rezistentní. Pozor si ale musí dávat i na indiány z kmene Choco, kteří používají její jed k otrávení špiček šípů do foukaček. Jed získávají tak, že žábu napíchnou na špičatou hůlku a pak ji zahřívají nad ohněm. Přitom se uvolňují kapky jedu, které indiáni zachycují do nádobek, kde následně namáčejí šipky. Kořist zasažená jedovatou šipkou zemře do několika vteřin.
Protože v zajetí konzumuje většinou snadno dostupné cvrčky a octomilky, o svou toxicitu přichází. V zajetí narozené žáby se rodí zcela neškodné, pralesnička odchycená v přírodě si ale dokáže jed uchovávat celé roky.
Pralesnička strašlivá se vyskytuje ve třech různých barevných variacích: Mátově zelená je nejčastější formou chovanou v zajetí. Název "mátově zelená" je zavádějící, protože druhy bývají kovově či světle zelené nebo bílé. Samičky této formy jsou považovány za největší šípové žáby na zemi.
Žlutá forma se stala důvodem pojmenování druhu v angličtině (golden poison dart frog). Jedinci mohou být barvy pastelově žluté až tmavě či zlatavě žluté.
Oranžová forma není tak běžná jako dvě předchozí zmíněné. Mívají kovově oranžovou či žlutooranžovou barvu proměnlivé sytosti.
Chovat doma obyčejné žáby je problematické, většina z nich je totiž aktivních především v noci. Zato pralesničky ožívají ve dne, navíc se u nich typického kvákaní nedočkáte. "Dendrobatky neboli pralesničky nekvákají, vydávají příjemné zvuky připomínající zpěv kanárka," říká Peter Lupták, zoolog ZOO Bojnice, kde chovají největší kolekci žab v Evropě. Podle jeho slov jsou pralesničky považovány za jedny z nejinteligentnějších žab, po několika týdnech dokáží spolehlivě rozpoznat své lidské opatrovníky.