Článek
Zvláštní název výstavy má své opodstatnění. Především označuje skutečnost, že dva umělci, patnáctiletý Kamal Iccac a šestapadesátiletý Dušan Kokaisl, společně malují obrazy.
A co dále oba malíře spojuje? „Není to jenom společná ulice, ve které bydlí, ale také zdravotní hendikepy, které, a to zejména mladšímu Kamalovi, postavil osud do životní dráhy," uvádí se u vstupu do galerie.
„Doslova a do písmene nás svedl Anděl, kterého jsem viděl na novoročence," uvedl při zahájení vernisáže Dušan Kokaisl. Autorem novoročenky nebyl nikdo jiný než právě Kamal Iccac.
„Kamalovi slouží kresba k zaznamenávání situací, příběhů, historek, co viděl, co slyšel nebo třeba o čem snil. Dělá to spontánně a k tomu mu slouží kresba, ta v uvozovkách dětská kresba," objasnil Dušan Kokaisl význam kreseb.
Pablo Picasso kdysi prohlásil: „Trvalo mi čtyři roky, než jsem maloval jako Rafael. A potom celý život než jsem maloval jako dítě.“
„Já myslím, že to nebylo nějaké hořké konstatování Pabla Picassa, ale že tím chtěl vyjádřit to, že takový ten spontánní dětský projev nebo vůbec jakýkoliv projev, který je nezatížený, má svoje kouzlo… Často se tou jednoduchou kresbou dá vyjádřit silnější myšlenka," rozebral Picassův výrok Dušan Kokaisl.
A jaké obrazy můžete tedy v galerii shlédnout? Některé jsou krásně dětské a veselé, jako například Na dvorku, Když má prase křídla, Potápěč či Korálový útes. Jiné jsou smutné až depresivní – Nemocniční zřízenec a jeho oběť, Operace, Poliklinika nebo Nehoda na kruháči.
Výstava, která je umístěna v prvním, druhém a čtvrtém patře věže kostela Nanebevzetí Panny Marie, je přístupná od úterý do pátku od 14 do 16 hodin - o víkendu je otevřeno o hodinu déle.
