Článek
Odtud ji vyhnaly předchozí, povětšinou ideové důvody.
Zámek, jehož počátky sahají do doby gotické tvrze na ostrůvku vprostřed rybníka, dostal renesanční podobu po roce 1530, novorenesanční úpravy jsou z počátku 20. století.
Vzal ji čert
Stavba je spojena s rytířským rodem Kabů z Rybňan. Synové zakladatele Jana Kaby Bohuchval a Jiří se nemohli na zámku vystát, hlavně prý manželky dělaly rotyku. Červená barva má pocházet od krve bezbožné šlechtičny, kterou si odnesl čert. Předtím byla fasáda bílá. Pověst se zalíbila a vesele se šířila, možná dnes, v rámci rovných příležitostí, by milostivou odnesla čertice.
Přešly věky, přešly rody. Po třicetileté válce se tu usadil Slavata z Chlumu a Košumberka. Přešla i do držení Windischgrätzů. Nás, jakož i hlavně kastelána Horynu a jeho zástupce Romana Dáňu zajímá až poslední majitel, jímž byl od roku 1835 diplomat, c. k. komoří a major rakouské armády Heinrich Eduard Schönburg-Hartenstein.
Lhota byla příkup, panství měl v Černovicích. Lhotu přenechal synovi Josefu Alexandru Schönburg-Hartenstein, c. k. korunnímu radovi, byl rovněž činný v diplomatických službách. Potatil se i nejmladší syn a další dědic Červené Lhoty princ Johann, c. k. komoří, nositel řádu Zlatého rouna, velkokříže Leopoldova řádu, řádu Železné koruny, velkokříže Maltézského řádu a Kristova řádu. Velmi se zasloužil o zachování svrchovanosti Vatikánu před 1. světovou válkou. Když se monarchie, v níž vkládal naděje, rozpadla, uchýlil se Johann na Červenou Lhotu, a významně ji zvelebil. Zemřel v roce 1937.
Zámek, sloužící po válce jako dětská ozdravovna, byl nakonec od roku 1949 zpřístupněn veřejnosti.
Zapomeňte pánů, lide dělný
Ale tehdejší ideologie se snažila jakoukoli zmínku o „starých dobrých časech“ potlačit, v objektu se prezentovaly architektura, umělecká díla, zkrátka muzeum všech stylů, bez zmínky, že tu donedávna v podobě šlechty byl živý organismus, vytvářející určitý životní styl, rozvíjející region, žádní Lomikarové, kterými tak rád strašil mistr dějů prastarých Alois Jirásek a ideolog Zdeněk Nejedlý.
A přece se vrátili
Kastelán Horyna se s pomocí blízkých spolupracovníků snaží dostat Lhotu do kondice, jakou měla po roce 1910. Řada předmětů byla vydána v restituci, ale v depozitářích se objevují kusy, které na Lhotu patří. Bohužel není se čeho ikonograficky držet, historické vyobrazení interiérů se zatím nepodařilo najít.
Co se podařilo je změna budoáru a salonu východního křídla, kde vynikají čalouník Vladislav Píša vyrobil repliky původních látkových tapet. Jeho mistrovská práce je zachycena v krátkém filmu na zámku promítaném. Lhota je nabitá inventářem, vše prostorné, účelové.
Na zámek se vrátilo nábytkové vybavení ambasadorského bytu Johanna Schönburg-Hartenstein z římského Palazzo Venezia. Řada předmětů jsou zápůjčky. Tím se vrací po desetiletích šlechta na Červenou Lhotu.
