Článek
Skalní hnízdo hradu Rotštejna, neboli Rothensteina, Červeného kamene se rozprostírá na pískovcovém bloku zakončeném vyhlídkou. Z té je patrné, jak musel být hrad s množstvím chodeb a vytesaných místností obrovský, když z něj zůstala ani ne čtvrtina. Okolní skalní bloky chránily rozlehlé nádvoří, horní část objektu byla roubena z mohutných trámů, spodek hradu mezi skalami vyplňovalo zdivo. Založil ho Vok z Hruštice, příslušník mocného severočeského rodu Markvarticů.
Krátkou, leč velmi bohatou historii, si vyposlechnete v kramářské písni, kterou přednášejí za doprovodu kytary místní průvodci a hradu ochránci. Pakliže se dříve bojovalo s lapky, cháskou daremnou husity, nyní bojuje správa hradu s majiteli razítek, úředníkova zbraň je mocnější obouručního meče.
Rotštejn vystavěli koncem 13. století, na svou dobu to musela být mocná pevnost, osídlení bylo v kraji poměrně řídké, mezi skalami se ukrývalo značné hospodářství. Průvodci vám sdělí výčet domácích zvířat, včetně válečných koní, Vok si počínal vůči okolním šlechticům značně nevybíravě. Ve sporech byl nejen se sousedy, ale i s příbuzenstvem, zejména Valdštejnové na něj měli dopal. A jak se dopálili, tak na Rotštejn vytáhli a spálili ho, Vok prý utekl podzemní chodbou. Traduje se, že až na Trosky vedla, jenže to by musel být tunel jako v metru, aby jím povoz i dobytek nepozorovaně zmizel.
Asi ho po nějaké domluvě propustili z obležení. Potomci páně Voka hrad znovu postavili, lépe opevnili, ale nakonec ho koupil roku 1415 Ondřej Plandra z Vařin, katolík. Kraj byl ale prohusitský, roku 1426 hrad husiti vypálili a Vaněk Plandra, syn majitele je zmiňován o 13 let později coby sídlem na dvoře v Klokočí.
Starší ročníky pamatují písničku Po babičce klokočí. Z bobulí keře, který mají u minizahrádky uvnitř hradu, můžete klokočí spatřit. Nenápadný keřík a tolik se o něm namluvilo.
Z hradu se vydáme po hraně pískovcového hřebene Klokočskými průchody a a skalními vyhlídkami k jeskyni Postojna. Je největší pseudokrasovou jeskyní Českého ráje. Chce to dobré boty, písek na skalních schodech nepříjemně klouže a pád by byl dost bolestivý.
Nad vámi se tyčí Kozákov, vrch opředený mnoha pověsti o drahých kamenech, kterých v sobě opravdu množství ukrývá. Z jeho rozhledny je vidět půl Česka.
O Vokovi šla krajem strašlivá pověst. Od mala byl tyranem celému okolí, všici se ho báli. Chodil s dlouhým černým pláštěm mezi skalami, stále cosi ukrýval, se svými příbuznými ve věčné vádě žil. Dvě skalní světnice si zabral, nikoho do nich nepouštěl, čáry tam provozoval. Tu dobu zvěř umírala, stromy usychaly, vichry hrozné vát začly.
I vytáhli jedním šikem okolní na Rotštejn, hrad zapálili a pobořili. Nad ohněm se zjevil dlouhý černý plášť, který vzplál. Na druhý den v popelu našli divný černý hranatý kámen. Zakopali ho do země, ale vždy se přemístil. Nakonec zmizel.
Jasný důkaz, že na Rotštejně je PEKLO.
