Článek
Zpočátku pracoval personál JIP v improvizovaných prostorech, kde byla čtyři lůžka. O deset let později byla stanice přesunuta do druhého patra budovy A a po rekonstrukci má od října 2003 celkem osm lůžek. Na oddělení pracují tři lékaři, dvanáct zdravotních sester a jedna sanitářka.
„Vybrali jsme si tam nejlepší sestry z oddělení, a to jak po pracovní stránce, tak po lidské,“ dodal k výběru personálu Roháč. Vedoucím lékařem JIP je MUDr. Toman Šenk, pracují tam také lékaři Petr Vožen a Michael Kubáč.
Nemocnice by se bez jednotky intenzivní péče v 90. letech neobešla, její zřízení vyplynulo z rozsahu a spektra výkonů, které chirurgové prováděli. „Některé akutní stavy bylo potřeba monitorovat, abychom byli na úrovni medicíny 20. století,“ řekl primář o důvodech vzniku jednotky intenzivní péče, která je dnes na úrovni špičkových pracovišť. Jen její vybavení má hodnotu kolem tří miliónů korun.
Levná není ani péče, kterou pacienti na JIP dostávají. „Denně přijde na sedm tisíc korun. Jednoho pacienta jsme tu měli téměř celý rok,“ říká Roháč. Léčbu za více než 2,3 miliónu korun potřeboval v samých začátcích fungování JIP muž s akutním zánětem slinivky břišní, kterého pak trápilo několik komplikací.
Pankreatitida neboli zánět slinivky břišní patří mezi jednu z diagnóz, kvůli které pacienti na jednotku intenzivní péče musejí. Největší podíl však tvoří pacienti s náhlou příhodou břišní. „Jde například o prasklý žaludeční vřed, perforovaný apendix nebo tenké či tlusté střevo,“ uvedl primář. Vůbec nejčastější diagnózou bývá zánět pobřišnice a akutní krvácení do zažívacího traktu.
Loni bylo na chirurgické JIP hospitalizováno celkem 163 pacientů, využívají ji nejen chirurgové, ale také ortopedi. V řeči čísel to znamená, že během dvaceti let fungování prošlo tímto specializovaným oddělením už 3340 lidí. Nejvíce vytížené bývá oddělení během června, července a srpna. Pacient stráví na JIP v průměru tři a půl dne.
Práce není pro personál vždy jednoduchá. „Náročná je obzvláště pro sestry, a to psychicky i fyzicky. Po celou pracovní dobu jsou s pacienty v úzkém kontaktu,“ vysvětlil Roháč. U mnohých pacientů se objevu stavy neklidu, zmatenosti a nespolupracují, a to protože nemohou, nebo nechtějí.
„Pacienti mají mnohdy několik dalších přidružených onemocnění. Pro sestru jsou takoví pacienti v ošetřovatelské péči velmi nároční,“ říká vedoucí sestra JIP Šárka Randáková. S psychickou náročností se sestry vyrovnávají vzájemnou podporou v kolektivu a v soukromí. „Máme radost, když pak pacienty potkáme, oni nás poznají, zastaví a děkují za péči,“ dodala Šárka Randáková.