Článek
Studenti Ústavu architektury Fakulty stavební Vysokého učení technického v Brně se v rámci seminární práce zabývali možnostmi revitalizace vstupů do historického jádra městské památkové rezervace. Po domluvě se zástupci města Jihlavy byly vytipovány tři problematické lokality, kterými se studenti v letním semestru zabývali – okolí Dělnického domu, okolí Domu kultury a spojení sídliště s městem.
K pochopení lokalit museli studenti kromě návštěvy vybraných míst nastudovat také historii území, dějiny města, strategický plán a územní plán Jihlavy.
„Přestože jsme měli vybrány jen tři lokality, bylo nemožné se nezabývat územím jako celkem,“ řekla Anna Bařinová, studentka ústavu architektury.
„Hned při první návštěvě, jsme si všimli, že problém je s dopravou, a to především kolem jihozápadních hradeb,“ sdělil své pocity student Martin Kovář. Studenti vnímali tento úsek Hradební ulice jako problémový, vytvářející bariéru možného rozvoje jihozápadním směrem. Úzký chodník podél rušné okružní komunikace není pro chodce příjemný, přestože jej pro vstup do města využívá mnoho lidí ze západního předměstí.
V rámci seminární práce se studenti zamýšleli nad možnostmi zklidnění této komunikace, popřípadě přemostění stávající a napojení pěší komunikace od Dělnického domu přímo k Bráně Matky Boží. „Při vzájemných konzultacích nás napadla myšlenka rušnou Hradební zakopat pod zem. Tím by vznikla zklidněná ulice určena pouze pro MHD a zelený prostor navazující na hradby. Přístupu do historického jádra z jihozápadního cípu města by tak nic nebránilo,“ uvedla Anna Bařinová.
Na společném setkání studentů a zástupců města ve čtvrtek 14. června však nejvíce zaujal návrh propojení sídliště se samotným městem. Studenti k problému přistupovali zcela pragmaticky. „Uvědomili jsme si, jakým způsobem je obvykle řešeno propojení dvou bodů,“ řekl student František Košňar a dodal: „Obvykle se to řeší pozemní dopravou pomocí mostů, lanovek, tunelů, trajektů v případě plavení přes vodu, nebo letadel na větší vzdálenosti ve vzduchu.“
Vzhledem ke vzdálenosti napojných bodů a výšce nad lesoparkem Heulos přišla studentům jako nejvhodnější možnost propojení nikoli lávkou, ale lanovkou. „Lanovka nebude vyžadovat výstavbu masivních konstrukcí, které by svými základy narušily prostor zoologické zahrady,“ zmínil jednu z výhod František Košňar.
„Jsme velice rádi, že spolupracujeme s oběma brněnskými školami architektury. Vždy ze studentských prací vzejde něco, co podnítí diskuzi,“ vyjádřila nadšení architektka Tereza Kafková z jihlavského magistrátu. Návrh lanovky totiž vybudil na společném setkání diskuzi, kolik lidí ze sídliště Březinky by lanovku vůbec využilo a zda by její provoz byl ekonomicky únosný. Tato úvaha posléze vedla k zamyšlení, kolik lidí by vůbec použilo vysněnou lávku a zda ji město potřebuje.
