Článek
V rukou dílo jiskří, kouří, syčí - tak se dala charakterizovat práce u výhně s měchem doprovázená zvonivým zvukem perlíku a kovadliny. Tak vypadala ukázka kovářského řemesla. Výsledkem byly tepané růže a další dekorativní předměty uměleckého kováře Patrika Mervarta. Jak náročná je práce kováře, si mohli zájemci sami vyzkoušet.
U stánku Karla Sobotky budily pozornost barevné figurky z foukaného skla. Sklářství má v českých zemích dlouholetou tradici, kdy písemné doklady pocházejí z 12. století. Vyfouknout si sám ozdobu, se může zdát na první pohled jako jednoduchý úkon, opak je ale pravdou. Zájemci si zkoušeli sami vyfouknout kuličku, která však v jejich provedení měla všemožné tvary jen ne zamýšlené kuličky.
Pod červeným stanem se ukrývala keramická dílna, kde Karel Otava vytáčel hrnečky na starém kopacím hrnčířském kruhu.
Jako odnož košíkářství byla nabídnuta miniškola pletení z pedigu. Lákadlem byly vystavené košíčky, zvonečky, rybky, náramky, prstýnky a další ozdoby.
Jako z pohádky působila ukázka Věry Vosáhlové předení ovčí vlny na kolovrátku a ateliér Martiny Horákové s dekoracemi z dřevěné vlny, drátované krajky a pestrých korálků. V dětské dílničce bylo možné malovat na keramiku a navlékat náramky z korálků.
Atmosféru časů dávno minulých podtrhla skupina historického šermu Lucrezia z Dolní Dobrouče.
