Článek
V Dobrušce i okolí se do šití roušek, distribuce dezinfekce a dalších nezbytných činností pro zvládnutí pandemie zapojilo několik desítek jednotlivců a dále třeba Dům dětí a mládeže, Základní škola v Opočenské ulici, Hotel Dobruška, tým dobrušské Jednoty bratrské, místní skauti, farní charita, pečovatelská služba nebo odbor sociálních věcí a zdravotnictví MÚ. Ti všichni obdrželi pozvánku na Koncert díků v dobrušské synagoze.
Dobrovolníkům vřele poděkoval za nezištnou pomoc místostarosta města Miroslav Sixta a pak už patřil večer talentovanému klavíristovi Robertu Ferencovi.
Během svého vystoupení nadchl zaplněnou synagogu vlastní úpravou známých písniček, dále skladbami ze svého prvního CD First a také úplně novými, které by rád nahrál na druhé CD. Hudba Roberta Ference je plná hlubokých emocí a promítá se do ní jeho nelehký životní osud.
Robert Ferenc (ročník 1993) žil od útlého dětství v dětském domově. Hra na klavír ho zaujala v pěti letech, později nastoupil na konzervatoř, kterou nedokončil. Jeden čas měl psychické problémy, pro něž byl i hospitalizován. Následně skončil na ulici. V té době hrál na klavír, umístěný na nádraží v Praze. Dostal se do povědomí lidí a ti mu pomohli. Zúčastnil se soutěže Klavírista roku, v níž obsadil krásné čtvrté místo.
Jeho snem je skládat a hrát filmovou hudbu, do skladeb prvního CD otiskl své pocity a zkušenosti. Nyní pracuje na dalším, skladby pro něj má téměř připraveny.
Kéž by mu někdo z těch, co během koronaviru denně s nadšením poslouchali Robertovy koncerty z balkonu, podal nyní pomocnou ruku.