Článek
V průběhu své umělecké kariéry prošel Jiří Císler řadou angažmá. Dnes už málokdo ví, že původně začínal jako houslista v orchestru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích a že na jeviště ho přivedl jen náhodný záskok, o který ho tenkrát požádal režisér Miroslav Macháček.
Narodil se 4. února 1928 v Českých Budějovicích a v rodném městě vydržel poměrně dlouho. „Pocházím z národnostně smíšené rodiny. Otec - hostinský - byl původem Chod, matka Ukrajinka. Na otcovo přání jsem studoval na obchodní akademii, ale protože mě více přitahovalo umění, jal jsem se studovat hudbu a zabýval jsem se skladbou a hrou na housle,” řekl v jednom z novinových rozhovor Jiří Císler.
Prošel operetou, zpíval v opeře, leč nakonec pevně zakotvil v činohře jako herec a režisér. Když počátkem 60. let zamířil do Prahy, v Divadle Na Fidlovačce režíroval muzikál Limonádový Joe, poté se vrátil zase na oblast (Pardubice, Mladá Boleslav, Ústí nad Labem), aby se začátkem 70. let vrátil do Prahy jako člen divadla Semafor, kde režíroval Kytici, Zuzanu v lázni, Kdyby tisíc klarinetů i Elektrickou pumu.
Pro divadlo Ateliér režíroval pořad Josefa Dvořáka se zpěvákem Karlem Černochem - Děte domů, babi, tady umřel chlap. Jako režisér je ale podepsaný i pod recitálem Hany Zagorové, který měl v roce 1974 premiéru v Divadle ABC.
Od roku 1978 působil Jiří Císler v Činoherním klubu, ale když začal dostávat nabídky z filmu, televize i rozhlasu a stal se populárním hercem, režírování se už věnoval jen sporadicky. Neměl už čas, stihl napsat jen písničky pro sebe a Luďka Nekudu, které zazněly v jejich televizním kabaretu Sešlost, který běžel řadu let (1980 - 1987) jako čtvrtletník.
Na filmovém plátně debutoval ve vedlejší postavě Stacha ve filmu Poslední etapa (1962). V dramatickém příběhu z prostředí cyklistických závodů, který natočil podle námětu Oty Pavla Miroslav Ondráček, hrál hlavní roli Jaroslav Satoranský. Není bez zajímavosti, že se ve filmu objevila i budoucí francouzská filmová hvězda - Pierre Richard.
Dalším filmem, kde si Jiří Císler zahrál, byl snímek Karla Kachyni Ucho (1970), který ovšem záhy putoval do trezoru. Následovala desetiletá pauza, kdy neměl s filmem prakticky nic společného, ale v té době byl zcela uchvácen hudebním divadlem.
Zlom nastal po seriálu Inženýrská odysea, poté se objevil ve filmech, jako Jak svět přichází o básníky (1982), Malý velký hokejista (1982), Za humny je drak (1982), Anděl s ďáblem v těle (1983), Samorost (1983), Tisícročná včela (1983) nebo Hauři (1987).
Co čekalo Jiřího Císlera dál? Pozvolný pád do ztracena. Po nenadálé smrti parťáka Luďka Nekudy v roce 1988 sice ještě založil v Praze vlastní scénu - Hravé divadlo, ale ani to nemělo dlouhého trvání. Vážné zdravotní problémy ho postupně vyřadily z běžného provozu.
Už nemohl být se svým milovaným divadlem, s televizí a filmem. Nešlo to a on si to s hrůzou uvědomoval. "Jeho" filmy se sice nadále reprízovaly v televizi, ale dříve tolik oblíbený komik se ve skutečnosti ztrácel. Zemřel údajně v důsledku Alzheimerovy choroby 17. dubna 2004. Bylo mu 76 let.