Článek
Náměstíčko od kostela ke hradu strmě stoupá, u hradní brány stojí památník obětem nacismu. Bývalo to území Berků, mocného severočeského rodu, který zde postavil strážní hrad, střežící obchodní stezku a míšeňské hranice. Kvůli své poloze ho nikdy nedobyli, je otázkou, zda bylo proč ho dobývat.
Berkové hrad prodali saským kurfirstům. Přes spodní fortnu projdete kolem prvního ubytovacího a rekreačního zařízení do hradního jádra. Sasíci využívali objekt jako správní a soudní centrum. Než vyjdete na nádvoří, po pravé straně minete minimuzeum. Brnění, pár kousků zbraní, něco nářadí, nástrojů, dokumenty a mapa, připomínka, že nám to tu kdysi patřilo.
Vězně shazovali přes hradební zeď
Na nádvoří se baví svatebčané, svatební stůl stojí u hradby, je v ní zasazena kovová deska. Esámani tu shodili několik zajatců přes hradby. To je temná stránka strohé gotické pevnosti. Po první světové válce, v roce 1919 zde zřídili vězení pro mladistvé, fungovalo asi deset let, pak ho přeměnili na mládežnickou ubytovnu.
Když přišli k moci nacisté, prvním vězněm byl vedoucí ubytovny, pak už tu procházely tisíce zajatých. Od roku 1933 zřídili zajišťovací vazbu, hradem prošlo během roku přes 5600 lidí, za války tu bylo nejprve vězení pro polské důstojníky, později, jako na nedalekém Colditzu, vězení pro zajaté spojenecké letce. I po válce tu byli zavřeni nepohodlní. V roce 1949 se z vězení se stala mládežnická ubytovna.
Hrad byl dlouhá léta nepřístupný. Od roku 1997 slouží jako hotel a restaurace, dobře se tu najíte, dá se sedět na nádvoří, občas se tu scházejí motorkáři, svatby jsou tu hodně časté. Z hradeb a přístupné věže je hezký pohled do Poltzenského údolí. Jste na okraji Saského Švýcarska, nádherné pískovcové útvary jsou nadohled.
Určitě bych doporučil Křinickou tramvajovou trať, pevnost Koenigstein, skalní vyhlídku na Liliensteinu, Bastei, hrad Stolpen, Pirnu, a do Dráždan to také není daleko.
