Článek
Jsi rodačka ze Slovenska, jaké to je chodit na střední školu do "zahraničí"? Co tě k tomu vedlo?
Nevnímám to moc jako zahraničí, protože Hodonín je od města, kde bydlím, kousek. Rozdíl od slovenských škol vidím hlavně v mentalitě lidí. Přijde mi, že na Moravě jsou lidé (hlavně tedy učitelé) víc přátelští, milí, nápomocní a berou své žáky jako rovnocenné lidi a to je velmi důležité. Navíc se moc často nezlobí, což je velmi příjemné.
Momentálně tě kantoři hodonínské umělecké průmyslovky vybrali jako první adeptku na výstavu v nově otevřené galerii Div.oka, bereš to jako poctu a ocenění tvé práce na škole?
Nemyslím si, že jde o nějakou velkou poctu, i když si toho velice vážím. Myslím, že jen někdo musel začít a můžeme se těšit na spoustu dalších mladých "vyvolených". Každý, kdo dělá kromě prací do školy nějaké věci i doma, má velkou šanci vystavovat v galerii Div.oka také.
Co přesně v galerii vystavuješ za ilustrace? Máš takových deníčkových ilustrací více?
Vystavuji stránky ze svých skicářů a deníčku, kam si kreslím skoro každý den. Do deníčku ilustruji většinou své zápisky, kreslím situace, ve kterých se ocitám a lidi se kterými se setkávám. Do skicáře v podstatě kreslím totéž, jenom barevně a dávám si na tom víc záležet. A někdy ne. Někdy je pro mě skicář deníčkem a naopak.
Jak na tvou první výstavu reagovali spolužáci, přátelé a rodina?
Spolužáci byli velmi přejícní a v celkem hojném počtu se dostavili i na vernisáž, čím mi udělali obrovskou radost a jsem jim moc vděčná. Přátelé a rodiče měli radost a těšili se se mnou, samozřejmě. Velmi mě pobavila reakce paní učitelky tělocviku, která řekla, že kreslím asi tak dobře, jak hraji volejbal.
Kde bereš inspiraci k tvorbě a co tě baví nejvíc?
Velmi ráda kreslím lidi - spolužáky, učitele, náhodné cestující ve vlaku, ale většinou je nějak předělám podle sebe, dá se říct, že z nich udělám takové postavičky, které si většinou nejsou podobné. V podstatě každý můj "ksichtík" má svou reálnou předlohu, ale málokdo by to rozpoznal. Do skicáře dělám velmi ráda akvarely nebo kreslím barevnými fixy, snažím se zaměřovat postupně na velkou škálu motivů. Nesnáším stínování tužkou nebo uhlem, ale mám ráda perokresbu, někdy i maluji akrylem, začala jsem se učit malovat i digitálně.
Projevuje se tvůj cit k umění i ve tvém každodenním životě?
To asi ano. V každodenním životě je pro mě umění spousta věcí, například, i když si liji ráno mléko do kávy. Často se přichytím, že se usmívám, když vidím nějakou hezkou kompozici věcí nebo barev, kochám se červánky, výhledem z mého okna na park, vším co je růžové, šedými paneláky, odrazy ve výkladech a loužích, pohledy a pohyby lidí, zamrzlým listím, zvířaty a dalšími úplně normálními věcmi.
Jaké máš plány do budoucna? Kam se chystáš po škole?
Moje plány do budoucna se mění asi s každou novou zkušeností. Určitě po škole plánuji vysokou, rozhodně mě láká ilustrace nebo volná grafika. Na druhou stranu přemýšlím také o překladatelství. Možná bych ráda odjela i do zahraničí a nějakou dobu cestovala. Dál budu prostě pokračovat ve věcech, co mě baví.
