Článek
„Pod křehkým výrazem byly energie a vůle na první pohled neviditelné. Když se však rozehrál, vystoupily a zastavily vám srdce. Gérard na mne mocně působil jakousi prudkostí, kterou zadržoval, a člověk cítil, že může každou chvíli vybuchnout. S cudností a zdrženlivostí, jakou mají velmi citliví lidé, tlumil svou oduševnělost. Pomyslel jsem si, že tento mladík má v sobě vzácné zásoby čistoty,” prohlásil po prvním setkání s hercem režisér Marc Allégret, který ho obsadil do prvního filmu Děvčátka z květinového nábřeží.
Určitá křehkost hercova zevnějšku byla však provázena podlomeným zdravím - od roku 1941 trpěl tuberkulózou, nicméně její léčení přineslo další ze šťastných náhod je života - seznámil se totiž se svou budoucí ženou...
Mezinárodně oblíbený herec Gérard Philipe se narodil 4. prosince 1922 v jihofrancouzském Cannes jako druhý syn zámožného advokáta, později úspěšného podnikatele. Jeho babička z matčiny strany Elizabeth Seligerová byla Češka, narozená v Praze. Malý Philipe ji miloval stejně jako svou matku, která všemožně podporovala jeho touhu stát se hercem. Byla první ze dvou osudových žen jeho života.
Tou druhou se stala o pět let starší etnografka Anna Fourcardo, kterou si v roce 1951 vzal za manželku a která si poté změnila jméno na Anna Philipe. Byla sice pravým opakem jeho matky - věcná, údajně bez fantazie, ale inteligentní a věrná.
Kromě vyrovnanosti a rodinné harmonie mu dala ještě dceru Annu-Marii a syna Oliviera. Rodina žila klidným rodinným životem a ještě před narození druhorozeného syna manželé Philipovi zakoupili dům v Cergy na březích Oisy, dalším jejich prázdninovým domovem se stala usedlost v provensálském Ramatuelle.
„Miluju venkovský život se vším všudy. Je to jako kdybych se vrátil do svého dětství,” liboval si nesmrtelný představitel Fanfána Tulipána, který byl už v té době obdivován ženami po celém světě a který pokaždé prchal z osidel krásek, s nimiž točil.
Od poloviny 40. let se mu podařilo vytvořit 29 filmových rolí, často velkých literárních postav. Zatímco v soukromí okouzloval skromností a obyčejností, na plátně vytvářel právě tak jednoduché jako složité a protikladné charaktery, což dokázal filmy jako Ďábel v těle, Věznice parmská, Červený a černý, Velké manévry nebo Nebezpečné známosti.
V roce 1955 hostoval s pařížským Národním divadlem v Praze, kde na scéně dnešního Hudebního divadle v Karlíně exceloval jako titulní hrdina Victora Huga Ruy Blas.
Když se v na v létě roku 1959 vracel z Kuby, kde točil film Horečka stoupá v El Pao, cítil se zničený a vyčerpaný. Tehdy se v Paříži podrobil sérii vyšetření a absolvoval jednu operaci. Pooperační diagnóza, kterou znala jen jeho manželka, zněla karcinom jater a maximálně pár měsíců života.
I když se během rekonvalescence jakoby zázrakem herec cítil dobře, zvrat přišel rychleji, než se očekávalo - zemřel 25. listopadu 1959 v 37 letech. Pochován byl na hřbitově v Ramatuelle v kostýmu Cida. Byla to jeho žena, která později napsala dvě vzpomínkové a autobiograficky laděné knihy Kratší než vzdech a Setkání na kopci.