Článek
Ten je zároveň posledním z trojice klasických baletů Petra Iljiče Čajkovského, který zde dosud nebyl uveden.
Vychází z pohádky francouzského spisovatele Charlese Perraulta o princezně Růžence, nad kterou zlá víla vyřkne kletbu. Petr Iljič Čajkovskij začal na díle pracovat v zimě 1888, světové premiéry se slavný balet dočkal 15. ledna 1890 v Petrohradu v choreografii Maria Petipy.
„Je to krásná pohádka pro všechny, kteří mají smysl pro fantazii a krásu. Nechybí láska, napětí a šťastný konec, to vše podpořeno geniální Čajkovského hudbou,” zdůraznil režisér Robert Balogh.
Šéf olomouckého baletu vsadil na choreografii Hany Vláčilové, která tento balet považuje za nejtěžší klasický titul. Bývalá primabalerína pražského Národního divadla v baletu na jevišti debutovala právě ve Spící krasavici.
Tvůrci slibují romantickou podívanou včetně poutavé scény a kostýmů. O ty se postaral držitel Ceny Thálie i Českého lva Josef Jelínek, který vycházel z módy období Ludvíka XIV.
Původně měl baletní soubor Moravského divadla v Olomouci nastudovat premiéru baletu Esmeralda. Nakonec se však rozhodli ve prospěch baletu Spící krasavice a doplnili tak Čajkovského baletní trojlístek, za což jsou rádi jistě nejen ve Skutči.