Článek
V roce 1922 vyšla hra Karla Čapka Věc Makropulos, mysteriózní příběh tři sta let staré Emilie Marty, uchovávající si stálé mládí, přesně řečeno mladistvý vzhled. Divadelní hra měla úspěch na domácích i zahraničních scénách.
Psána byla typicky čapkovským perem jako konverzační komedie s espritem vyslovující filozofické otázky nad smyslem bytí i smrtelnosti. Oslovila také Leoše Janáčka, který získal autorův souhlas k napsání opery. Pracoval na ní dva roky. Vyšel z Čapkova textu, který redukoval, především mu však dal podobu vážného existenciálního dramatu.
Janáčkova Věc Makropulos je tragédií lidského jedince, který překročil vymezenou hranici. S výrazně dramatickou, osobitou Janáčkovou hudbou splývá slovo na věčné, zde moderně uchopené téma lidské existence a její konečnosti. Světová premiéra se odehrála 18. prosince 1926 v Divadle na Hradbách za přítomnosti skladatele.
Makropulos je možná z Janáčkových oper tou nejsevřenější, s rychlým spádem a dynamikou zbavená každé nadbytečnosti. Soudobá, moderní, troufal bych si říci i „akční“.
V hlavní roli vystoupí Annalena Persson, vítězka Soutěže Richarda Wagnera v Bayreuthu. Nejen ona, ale i další účinkující jsou zárukou vysoké interpretační úrovně výjimečného představení. Televizní záznam brněnské inscenace získal cenu Český křišťál a Cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 na mezinárodním festivalu Zlatá Praha.
