Článek
Na přelomu ledna a února letošního roku si splnil svůj další cestovatelský sen. Dojel za tři týdny stopem až na Severní mys, Nordkapp. Zdolal 4 200 kilometrů a nestálo ho to prakticky ani korunu.
Co vás vedlo k tomu vyrazit stopem na Nordkapp?
„Mám zimu rád a už na podzim jsem uvažoval o tom, že vyrazím někam, aby na to stačil také můj rozpočet. Rozhodl jsem se, že udělám okruh po Skandinávii a aby to nebylo jen takové bohapusté trmácení se, tak jsem si zvolil cíl. Můj sen byl Nordkapp. A taky jsem chtěl vyzkoušet, zda je tam možné dostopovat.“
Jaké to bylo dosáhnout svého cíle?
„Bylo to divoké, já vlastně vůbec netušil, zda tam dojedu. Měl jsem i trochu romantické představy. Ale jak jsem se blížil na Nordkapp, tak jsem se dostával do reality. Tvrdé reality. Asi sto padesát kilometrů od svého cíle jsem si stopl silničáře. Ti si mne pak na jednotlivých úsecích předávali jako ‚horký bramborʻ a moc mi pomohli. Právě díky nim jsem se dostal až na nehostinný Nordkapp. Byly tam sněhové jazyky, závěje, krutý mráz a já jel na sedadle závozníka ve sněžném pluhu. Když jsme tam dorazili, vyskočil jsem ven do minus osmi stupňů, vítr o rychlosti 80 km/h mne málem odvál, udělal jsem pár fotek a videí a zase celý promrzlý naskočil do kabiny auta, rychle do tepla.“
Co jste cítil, když jste stanul na Nordkappu?
„Byl jsem obrovsky šťastný, že jsem to zvládl. Že jsem si splnil svůj další životní sen a potvrdilo se mi, že můžu v životě dělat cokoliv, co si vytyčím. Rád dělám věci, které ještě nikdo přede mnou nevyzkoušel. A troufám si říct, že jsem první Čech, který podobnou cestu uskutečnil.“
Celou cestu na sever jste stopoval, měl jste nějaký trik?
„Přiznám se, měl jsem i trošku obavy, ale stopoval jsem bez cedule a věřil, že ten, kdo mi bude chtít zastavit, tak zastaví a vezme mne a po cestě se už domluvíme, kam až mne může svést. Stopoval jsem na hlavních tazích. Žádný trik jsem neměl, stoupl jsem si, usmíval se a čekal, kdo zastaví. Velmi záhy jsem ale také zjistil, že stát na místě je dost náročné. Byla mi zima a tak jsem raději šel a občas zvedl ruku na stopa. Všichni, kteří mi zastavili, mi chtěli pomoci a zajímal je můj příběh, proč jsem se vydal z moravského Mikulova na sever Evropy stopem.“
Kde se vám stopovalo nejlépe?
„Za polárním kruhem na severu Norska, když se blížil hurikán. To jsem zvedl ruku a hned mi zastavovala auta. Všichni se ptali – co tu děláš, kam jedeš, blíží se hurikán, brzy bude noc. Samotného mne překvapilo, jak jsou tam lidé empatičtí, a když se Norsko řítí do ‚problémůʻ, tak si lidé pomáhají.“
Vy jste pověstný i tím, že cestujete nízkonákladově, můžete prozradit, na kolik vás cesta vyšla?
„Celkem jsem za pět týdnů na cestách včetně, jídla, přenocování ve srubu a zpáteční letenky do Vídně utratil 9700 korun. Je fakt, že jsem čtrnáct dní strávil u přátel. Ale opět se mi potvrdilo, že i taková cesta se dá podniknout za minimum financí. Jen se nebát, vyrazit a uspořádat si své priority.“
