Borovany jsou hezké město, jen ten Žižka je "nějakej divnej"

Znám Žižku z oslavných monumentů i menších soch, vždy působil jako impozantní válečník, rozhodný vůdce. Ten borovanský se jaksi vymyká. Připadá mi jako z fantasy her.

Pomník zhotovila pražská sochařská dílna bratří Ducháčků v letech 1892 až 1893. V 1940 byl odstraněn, po válce ho opravili a znovu odhalili v roce 1955. Z té doby je  i nápis: „Okupanty zničeno, k desátému výročí osvobození ČSR péčí lidově demokratického státu obnoveno."

Borovany bývaly zemědělskou obcí. Patřily do kraje obývaného kmenem Doudlebů, zachovává se  tu dodnes místní folklór i některé specifické nářeční výrazy. Na zemědělství poukazuje část zachovaných domů venkovského baroka zejména na náměstí. Některé padly za oběť novodobé zástavbě, takže tu najdete i typický socialistický kulturní děs.

„Bývaly jsme jedním z nejošklivějších měst v kraji,“ řekla mi postarší žena, když jsem obdivoval opravené fasády domů, kláštera i radnice. „Máme to tu rádi, proto to taky prokouklo,“ usmála se a pokračovala někam za nákupy. Prokouklo opravdu pořádně, Borovany mají co nabídnout.

Obec patřila kdysi Vítkovům, ale do chodu zasáhl hlavně bohatý českobudějovický měšťan nizozemského původu Petr z Lindy. Kupoval majetky v Budějovicích i po okolí, jeho touhou bylo dostat se ke  šlechtickému titulu.

Z toho sešlo, když mu zemřel jeho jediný syn. Petr z Lindy se rozhodl založit v Borovanech klášter a odkázal mu veškerý majetek. Nejprve postavili kostel (1455 až 1464), poté přišel na řadu klášter, kam povolali řád kanovníků sv. Augusta.

Černou klášterní ovcí byl zhýralý probošt Matěj Kozka z Rynárce, církevní majetek rozprodal a propil. Buď ho bylo málo, nebo bylo pití drahé, prolít volátkem klášter, to chce mít pořádnou nasávačku. V 16. století majetek ke svému připojili Rožmberkové, potom Švamberkové, přišla třicetiletá válka a zmar.

Nynější podoba areálu je z 18. století. Nádhernou prelatúru, jíž se do areálu obklopeného zahradou a sadem vstupuje, nechal zbudovat probošt Dubenský. Po josefinských reformách klášter znovu osiřel, poslední majitel Jan ze Schwarzenberka prodal klášter městu Borovany v roce 1939.

Nyní je zde historické muzeum, v církevní části se nesmí fotit. Vše je nádherně opravené a upravené, místní jsou a zastupitelstvo právem hrdi. V Borovanech probíhá každoročně řada kulturních akcí. Nejznámější je Borůvkobraní, nebo Ovčácké dny spojené s prodejem sýrů, vlněných  výrobků a práce pasteveckých psů. Nad vším bdí ten“ divnej“ Žižka.

Mimochodem rodný Trocnov válečníka leží takřka za humny. V nové expozici najdete zajímavý náhled na husitské hnutí. Trocnov se původně jmenoval Trucnov - trucen znamenalo darmožrout. Stály zde dvě chalupy: Řehoře Žižky a Mikše, jejich příbuzného.

Trocnovská socha hejtmana vyzařuje rozhodnost a sílu.