Baranowska může slavit, její tajemný hrad je dílo mezi nebem a zemí

Výtvarnice a v tomto případě také režisérka Kateřina Baranowska může být maximálně spokojená. Tým, který dal hru dohromady, předvedl při premiéře místy až neuvěřitelný výkon. Navíc se ve hře plně uplatnil pěvecký a pohybový potenciál členů souboru, kterým je příbramské Divadlo A. Dvořáka velmi pověstné.

Zapomeňme však na verneovku i na český film. Motiv zůstal. Provedení, písně i část figur se liší a výsledek opravdu není převedením filmu na prkna, a to je dobře.

Má-li ostří dvě strany, pak příbramský tajemný hrad stojí na té straně hrany, kde je vše v pořádku. Trochu více a už by to bylo moc. Hra je vystavěná na maximum a naprosto přesně. Jednotlivé postavy mají ve scénáři tolik hlášek, že nestíháte poslouchat a sledovat vše, co se na jevišti děje. To vás přivede k myšlence, že na hru musíte zajít vícekrát. Každopádně se budete smát od počátku do konce, a to někdy tak moc, že smích nepůjde zastavit. Je neuvěřitelné, co vše se v jednu chvíli na jevišti děje.

Jiří Vojta jako hrabě Telek, Filip Müller alias jeho sluha Rocko, Vladimír Senič - lesník Ruprt, Eliška Dohnalová v roli Mirioty, snoubenky Ruprta a v roli Stilly, operní zpěvačky, Robert Tyleček, hrající svérázného starostu, Helena Karochová v pozici jeho ženy, Ivana Krmíčková jako její siamské dvojče, Martin Dusbaba, ztvárňující barona Gorce a Lukáš Typlt v dvojroli vynálezce Orfanika a hradní průvodkyně Boženy. Tahle skupina dělá ze hry show, která ale není lacinou fraškou.

Představení je šťavnaté, tryská z něj humor několika druhů. Místy velmi chytrý, občas velmi svérázný až černý. Plno narážek, dvojsmyslů a tvrzení jakoby mimochodem. Není prostor na hodnocení všech aktérů.

Avšak, představení potvrdilo známá fakta o příbramských hercích a herečkách: Eliška Dohnalová skvěle zpívá, Filip Müller je schopen se na jevišti fyzicky rozkrájet, je-li to potřeba a Martin Dusbaba nikdy nepřestane překvapovat. Navíc všichni rádi zpívají a nikomu z ansámblu nedělá větší problém náročnější taneční nebo obecně pohybová choreografie.

Ve hře je ale něco navíc - mám pocit, že každý herec i herečka do něj dávají kousek sebe, promítají tam svoje nápady. Dělají to, co je pro ně charakteristické - je dobře, že jim režisérka Kateřina Baranowska dala k určité míře improvizace prostor.

Gratuluji také dvojici Tomáš Alferi a Vít Herzina, kteří dali dohromady hudbu a texty písní. Poctivou a dobrou práci odvedl také Martin Pacek, který spolupracoval na hře z pohybového hlediska a Vít Peřina, který se ujal dramatizace. Každá součást inscenace má svůj smysl, vše šlape, hraje, jede. Představení je hravé, nabité, stříká z něj nadšení a je jasné, že více než kdy jindy žádná dvě provedení nebudou stejná. Je vidět, že i herci sami mají místy co dělat, aby vydrželi se nesmát.

Představení má potenciál být rodinnou komedií. Ne však pro děti od osmi let, ale spíše od dvanácti. Každopádně, jestli si myslíte, že už jste na jevišti viděli vše, příbramský Tajemný hrad v Karpatech vás vyvede z omylu.