Článek
Eva Francová žije už dvacet let se svou rodinou ve Svatojánském Újezdu nedaleko Jičína. Je výtvarnicí na volné noze, autorkou úspěšného food blogu Kuchařka ze Svatojánu, který se stal vyhledávanou zásobárnou vegetariánských a veganských receptů inspirovaných kuchyní našich babiček, v nichž nechybí ani asijská exotika.
V Dobrušce a okolí ji dobře znají i hudební příznivci. Je totiž autorkou postaviček středověkých hudebníků, dnes už nerozlučně spjatých s festivalem F. L. Věka - objevují se na plakátech, vstupenkách, stejně jako na grafickém listu, součásti Ceny festivalu pro výrazné osobnosti v oblasti kultury.
Ale zpět k současné výstavě grafiky Evy Francové. Návštěvník si může prohlédnout i panel věnovaný Svatojánským bylinám, z nichž mnohé určitě rostou na velké zahradě u domu, v němž výtvarnice žije.
Další část patří kartám, konkrétně Svatojánskému tarotu, který vznikal několik let a vydán byl v roce 2015. Autorka k němu před časem mimo jiné poznamenala: „Celý balíček 78 karet vyšel včetně knížečky s výkladem a stručným návodem k použití karet. Na zadní straně je můj milovaný bezový keř z naší zahrady. Na mnohých kartách jsou zobrazeni členové mé rodiny a přátelé, dávala jsem si pozor, aby i jejich povaha korespondovala s významem karty.”
O blogu Kuchařka ze Svatojánu již byla řeč. Tam Eva Francová umísťuje recepty i fotografie jídel, která uvaří. Její kuchyňskou "tvorbu" sleduje už více než sto tisíc příznivců vegetariánské stravy a vzrůstající zájem dal vzniknout i stejnojmenným kuchařským bestsellerům, které nejen napsala, ale také doprovodila ilustracemi. Zatím poslední kniha Rok ve Svatojánu s podtitulem o zahradě, bylinách, rituálech a dobrém jídle vyšla právě letos.
A tak zcela stylovým zakončením dobrušské výstavy bude beseda, která se uskuteční 31. října od 17 hodin v malém sále Společenského centra Kino 70 a výtvarnice se na ní představí ve své další roli – autorky Kuchařky ze Svatojánu.
Že bude o čem besedovat, dokazují slova Evy Francové k nejnovější knize: „Čím dále se vzdalujeme od země, půdy, přírody a jejích cyklů, od stromů, květin a našich bratrů zvířat, tím jako bychom ztráceli víc a víc ze svého lidství. Tato knížka má za cíl alespoň o kousek vrátit čtenáře blíž ke své podstatě, bytostné podstatě tvora, jenž žije díky zemi, po které chodí a kterou pohříchu tak často trápí. Staré rituály a zvyky vázající se k jednotlivým předělům přírodních a astronomických cyklů, jako jsou slunovraty, rovnodennosti, svátky jara a slavnosti mrtvých, už málokdo z nás zná, natož aby je skutečně a upřímně ctil. Ale přece lze něco udělat. Jde o drobnosti, které může v těchto dnech vykonat každý, kdo si přeje intenzivně prožít plynutí času, pocítit nekonečně se otáčející kruh života, a především sílu přírody, jež vždy překoná pomíjivost jediného lidského života. K silnému uvědomění si úzké provázanosti člověka a okolního přírodního prostředí, které tvoří rámec jeho existence, velmi dobře poslouží i znalost léčivých bylin a přímá zkušenost s jejich sběrem, zpracováním a konečně i používáním. Recepty v knize jsou přizpůsobené jednotlivým ročním dobám a berou ohled i na lokálnost surovin.”