Článek
Vážený pane předsedo vlády,
dne 7. ledna 2026 jste mi ve smyslu čl. 68 odst. 5 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, navrhl jmenovat Mgr. Filipa Turka členem vlády a pověřit jej řízením Ministerstva životního prostředí.
Rozhodl jsem se Vašemu návrhu nevyhovět. K tomuto rozhodnutí mě vedou následující skutečnosti.
V demokratickém právním státě založeném na úctě k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 odst. 1 Ústavy) je třeba při výkonu kompetencí všech orgánů veřejné moci včetně prezidenta republiky a předsedy a dalších členů vlády respektovat, chránit a prosazovat základní ústavní hodnoty, mezi které mj. patří lidská důstojnost a rovnost, jakož i odmítnutí totalitních a autoritářských ideologií a světonázorů (čl. I a čl. 2 odst. 1 Listiny základních práva svobod). Tyto fundamentální ústavní principy a hodnoty Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně prohlásil za nedotknutelné, přičemž zdůraznil, že je ústavní pořádek nutné chápat s ohledem na veřejností akceptovaný kontext hodnot, spravedlnostních představ, jakož i představ o smyslu, účelu a způsobu fungování demokratických institucí.
Jednou z funkcí, kterou ústavní pořádek přisuzuje prezidentu republiky jako přímo volené hlavě státu (čl. 54 odst. 1 a 2 Ústavy), je ve světle stanoviska ústavní doktríny role garanta ústavního řádu republiky včetně ústavně zakotvených principů a hodnot. K plnění této role je ostatně prezident republiky povinován svým ústavním slibem věrnosti České republice, zachování Ústavy a zákonů a výkonu svého úřadu ve prospěch všeho lidu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí (čl. 59 odst. 2 Ústavy).
Podle názoru ústavní nauky je prezident republiky ve výjimečných odůvodněných případech ústavně zmocněn nevyhovět návrhu předsedy vlády na jmenování člena vlády; jedním z těchto důvodů je ochrana ústavního hodnotového řádu republiky, pokud proti němu navržená osoba vystupuje, resp. pokud existují důvodné pochybnosti o jeho loajalitě k němu. Odepření jmenování není uložením sankce řadovému jednotlivci („soukromníkovi“) za spáchání právního deliktu, které by dle ústavního pořádku vyžadovalo prokázání relativně bezpochybného skutkového stavu. Naopak představuje opatření k zajištění respektu, ochrany a realizace ústavního hodnotového řádu ze strany členů vrcholného orgánu výkonné moci jako orgánu ústavního („veřejných funkcionářů“), k čemuž jsou povinováni svým ústavním slibem dle čl. 69 odst. 2 Ústavy. Jde o preventivní nástroj obranyschopné demokratické republiky, v níž má výkon státní moci mj. i vládou a jejími členy sloužit všem občanům (čl. 2 odst. 3 Ústavy).
Ústavní soud, který ve své judikatuře zdůraznil výše zmíněný podstatný rozdíl mezi postavením soukromníků a veřejných funkcionářů, přitom uvedl, že demokratický právní stát je oprávněn požadovat po veřejných funkcionářích splnění požadavku (politické) loajality. Za relevantní v této skutečnosti pak označil nejen, zda jsou osoby ve veřejných službách skutečně loajální, ale i zda se jako loajální jeví veřejnosti; vznik pochybností o této loajalitě pak dle Ústavního soudu podrývá důvěru veřejnosti nejen ve veřejné služby, nýbrž i ve stát samotný. Z těchto závěrů pak jednoznačně vyplývá i zcela odlišný důkazní standard, který je třeba při posuzování pochybností o loajalitě navrhovaného vůči ústavnímu řádu dodržet.
Jsem naprosto přesvědčen, že na straně Mgr. Filipa Turka existuje množství okolností, které mnohdy jednotlivě, ale především ve svém souhrnu jeho loajalitu vůči fundamentálním principům a hodnotám ústavního řádu důvodně zpochybňují. Ve svých různých vyjádřeních a jednáních opakovaně adoroval, či přinejmenším bagatelizoval jeden z nejhorších totalitních režimů 20. století, nacistické Německo, které mělo na svědomí nejhorší válku v lidských dějinách, genocidu milionů nevinných lidí a trýznivou okupaci mj. i českých zemí. Svými výroky vážně zpochybňoval důstojnost a rovnost žen a příslušníků různých menšin, minimálně zlehčoval násilné činy z nenávisti, a to i spáchané vůči malým dětem. Různými svými kroky opakovaně prokazoval nedostatek respektu vůči základní hodnotě právního státu: vůli k dodržování právního řádu našeho státu. Počet, intenzita a dlouhodobý charakter svědčí o tom, že v jeho případě nejde o jednorázové excesy kupříkladu z mladické nerozvážnosti. Nemám též pochybností, že lze tato jednání Mgr. Filipu Turkovi přičíst natolik, aby u veřejnosti důvodně vyvolala pochybnosti o jeho loajalitě vůči ústavnímu řádu našeho demokratického právního státu, jak se o tom Ústavní soud zmiňuje především ve svém nálezu ze dne 5. 12. 2001, sp. zn.Pl. US 9/01, který byl v tomto ohledu potvrzen též nálezem ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. US4/17. Konečně považuji celou situaci týkající se členství Mgr. Filipa Turka ve vládě za ojedinělou, od přijetí Ústavy zcela bezprecedentní, naprosto nesrovnatelnou s jakýmkoliv předcházejícím případem uplatňování výhrad či odmítnutí jmenování ve vztahu k navrhovaným členům vlády ze strany minulých prezidentů republiky.
Z výše uvedených důvodů proto považuji ústavně přípustné důvody pro nevyhovění Vašemu návrhu na jmenování Mgr. Filipa Turka členem vlády a pověření jej řízením Ministerstva životního prostředí za naplněné a své jednání za souladné s ústavním pořádkem.
Věřím, že mé důvody pro nevyhovění Vašemu návrhu na jmenování člena vlády chápete. Jsem kdykoliv připraven se s Vámi, v duchu vzájemné loajální spolupráce ústavních orgánů, sejít a poskytnout součinnost k dokončení personálního ustavení Vaší vlády, jakož i v budoucnu při výkonu ostatních sdílených kompetencí.
S pozdravem Petr Pavel