Destilování ryzích emocí. Režisér Bayona jde kvůli své vizi až na hranici možného

V roce 1972 došlo uprostřed And k tragické havárii letadla s uruguayským ragbyovým týmem. Přeživší uvízli v ledové pustině ve výšce 3 500 metrů nad mořem bez dostatečných zásob jídla a bez možnosti, jak si přivolat pomoc. Trosky dvoumotorového stroje jim poskytovaly jen minimální ochranu před mrazem, větrem a nehostinnými podmínkami zasněžených velehor. Aby přežili, museli udělat věci, které by si před tím nikdy nedokázali představit. Tou nejhorší byl kanibalismus. Záchranný tým dorazil za 72 dní poté, co se dva přeživší po 70kilometrové cestě mezi horskými štíty dostali do údolí, kde je našel místní pastevec.

Událost se do dějin zapsala jako Zázrak v Andách a ve španělsky mluvícím světě ji znají všichni. Během padesáti let byla o tragédii napsána spousta knih a natočeno mnoho dokumentů i hraných snímků. Mezi nejznámější filmové ztvárnění patří americký thriller Přežít z roku 1993 s Ethanem Hawkem v hlavní roli.

Katalánský režisér Juan Antonio Bayona se ale tragický příběh rozhodl natočit znovu, tentokrát ve španělštině, což snímku dodalo na věrohodnosti. Jeho velké odhodlání, dlouhodobá práce s herci a perfekcionismus daly příběhu zcela nový rozměr. Díky tomu je Sněžné bratrstvo přesvědčivým naturalistickým filmem, který dokáže vzbudit v divácích hluboké a silné emoce.

Katalánský tvůrce si zvolil náročnější cestu, jak přiblížit těžkou zkoušku, které museli přeživší čelit. Nevyžíval se v explicitním zobrazování těch nejbrutálnějších situací. Šlo mu spíše o to, co nejvíce se dostat pod kůži lidem, kteří museli čelit takto náročným podmínkám. Zcela přirozeně se tak ve filmu objevují otázky spojené s vírou, lidstvím či prostou touhou přežít. Diváci nejsou tolik konfrontováni s brutálními záběry, ale spíše s emocemi, které pečlivě vybraní herci dokázali skvěle přenést na plátno. Velkou měrou právě díky nim je zážitek z filmu tak realistický.

Bayona měl od začátku jasno v tom, že film musí působit uvěřitelně. Proto se většinu důležitých scén rozhodl natočit v drsných podmínkách hor, a ne ve studiu. I když to znamenalo, že natáčení bude dražší, náročnější a zabere více času. Před tím, než se postavil za kameru, strávil desítky hodin rozhovory s přeživšími tragédie a pozůstalými. Vypravil se také přímo na místo havárie v Andách, navíc ve stejném ročním období, kdy k ní před desítkami let došlo. Pobyt v horách mu poskytl lepší představu, v jakých podmínkách se tehdy přeživší ocitli, a snažil se to pak přenést na filmové plátno.

Na místě nehody v jihoamerických Andách natočil klíčové záběry zasněžených hřebenů. Ve španělském pohoří Sierra Nevada zase nasnímal se štábem většinu záběrů s herci. Pro co nejpreciznější ztvárnění všech scén si nechal zhotovit celkem pět kusů nehodou poničeného trupu letadla. Tři využíval v horách a dvě ve španělském studiu s LED obrazovkami, na které byly promítány skutečné záběry z And. Působivou scénu havárie letadla natočil díky použití gimbalu, což je pohyblivé zařízení, které umožňovalo věrně napodobovat turbulence během letu.

Při castingu režisér Bayona nespoléhal na hvězdné obsazení. Šlo mu o co největší věrohodnost, proto vsadil na méně zkušené herce nebo ty z divadelního prostředí. Hlavním klíčem při jejich výběru bylo, aby co nejvíce odpovídali skutečným postavám nejen fyzicky, ale i charakterově. Od některých přeživších si pro natáčení navíc vypůjčil jejich náramky, řetízky a jiné osobní předměty, aby se herci mohli ještě víc ponořit do postav, které ztvárňovali. Při vedení herců kladl velký důraz také na to, aby byli dobrou partou i mimo natáčení.

Od herců Bayona vyžadoval hlavně autentičnost a jedinou cestou k ní bylo, aby herci svým způsobem prožili celý příběh znovu. To zahrnovalo také skutečné hladovění a vystavení se mrazivým teplotám. Projevilo se to například ve scéně, kdy je zavalila lavina. Filmový štáb naplnil vzduchová děla sněhem, který pak odpálil přímo do trosek letadla. Herci se jím pak museli skutečně prohrabat na povrch.

V horách herci strávili čtyři měsíce a za přítomnosti výživových poradců je Bayona přiměl i k tomu, aby postupně ztráceli váhu, stejně jako jejich skutečné předobrazy. Jeden z hlavních představitelů, Enzo Vorincic, v rozhovoru pro The Hollywood Reporter uvedl, že na začátku natáčení vážil 70 kilogramů a na jeho konci pouhých 45 kilogramů.